Proč jsem vybrala právě tento text?
Možná proto, že byl pro mne samu tím největším překvapením, že se "psal sám", že ukazuje, že i osoba vystupující nelítostně až krutě byla kdysi citlivým dítětem, jemuž zabránili vyrůst v dobrého člověka.
Původní téma: Dům, kde se zatmívá rozum
"Maminko, nenechávej mě tam," prosí už poněkolikáté malý Vašík.
Matka hlasem plným slz odpovídá: "Neboj se, Vašíčku, budeš se učit, číst, psát, latinsky..."
Přicházejí k nevelkému domu poblíž kostela.
"Mnich Silvestr chlapce bije," skoro pláče Vašík.
"Vašíčku, otec... otec biskup rozhodl, nesmíme odporovat."
Matka ví, že musí poslechnout. Kam by šla, neprovdaná služka, znovu těhotná. Nedokázala se vzepřít biskupovi tehdy, nedokáže ani teď.
Vcházejí do velké světnice. U stolu sedí zamračený muž a tři chlapci stejného stáří jako Vašík. Na stole leží velký svazek vrbových prutů.
"Vedeš ho konečně?" říká stroze mnich. "Bernarde, tak se teď jmenuješ, začneme:
Dominus vobiscum..."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To si pamatuju. Je z toho
Aries
To si pamatuju. Je z toho druhu drablat, co těžko někoho nechají chladným