Nihil novum sub solei

“Hodil jsem se marod a celej den čuměl na bednu,” řekl vztekle Vilík.
Zamrkal jsem.
Píchl mi ukazováčkem do prsou.
“V kecárně pro ženský blbá spisovatelka romanťáren mluvila o svý knize. Tu zápletku jsem chtěl použít já!”
“Co naděláš.”
“To není všechno! V osmistý padesátý epizodě nekonečnýho seriálu použili zvrat, co jsem si chystal do novýho filmu!”
“Stane se.”
“A to nejhorší! V kresleným seriálu o zelený opici použili úplně stejnou scénku, co jsem s ní chtěl prorazit u alternativního divadla!”
“Smiř se s tím, že jsi starej,” pokrčil jsem rameny, “to jedině za našeho mládí šlo napsat něco originálního.”