Červená nit

Slunce už políbilo špičky věže svatého Antonína. 

Chlapeček kňourá. Mne si oči, kroutí se, peřinu přes hlavu. 

„Zvládneš dovézt Markétu do školy? Filip dneska zůstane doma,“ žena konejší synka v náručí.

Muž odsouvá kávu. „Co je, chlape? Oslava nesedla?“ 

Klučík se tikne k mámě. „Není ve své kůži, nebudeme riskovat.“ 

„To bude dobrý. Není žádná cimprlína!“ pádná pravice dopadá na zádíčka v Supermaním pyžamu. „A ty pohni,“ otáčí se na holčičku. „Mám důležitou schůzku.“

Stojí už mezi dveřmi, když malá cítí, jak jí do batohu klouže měkký balíček. 

„Ještě to šití, holčičko!“ Maminka ji políbí do vlasů. Potichu dodává: „Nezapomeň!“