V dědových stopách

Strašně rád poslouchám historky o tom, co jsi dokázal – z mála jsi udělal hodně, z velikána myš a z chudého sedláka pana hraběte.
Chci jít v tvých stopách, dědo. Proto tu teď blbnu.
Neboj, zvládnu to. Chce to jen trochu trpělivosti a přesně dodržet postup.
Jedna smyčka, druhá… tááák, teď utáhnout… Krucipísek, špatně. Já se na to vykašlu.
Klid, ono se to poddá. Raz, dva… A zase nic. Ach jo.
Jenže tys to měl jednodušší, stěžuju si tvýmu malovanýmu já v parádních nablýskaných holínkách.
Kdoví, jak bys zvládal ty svý hrdinský činy, kdyby sis musel pokaždý před výpravou zavazovat tkaničky.