V naději

Vždycky jsem byl přesvědčenej, že vím, kam patří žena.
Když jsem byl malej, ženská byla máma. Pevnej bod v čase a prostoru, kterej tu byl vždycky, když jsem potřeboval schovat uslzenou tvář do její zástěry.
Když mi bylo dvanáct, holky byly moskyti. Pištěly, pily nám krev a nejlepší bylo, když se držely daleko od nás.
S Majandrou jsem pochopil, že existuje něco jako správná dívka. Ta, co vás dokáže rozesmát i zarmoutit, pohladit i udeřit. Nespoutaná jako vítr, nezkrotná jako řeka.
S Gwyneth se kruh uzavírá.
I když to mrně schovaný za její zástěrou je jen polovina mě.
Díky Bohu.