Schovávaná

Klečel v křoví. Poprvé v životě ho kořeny tlačily do kolen a větvičky jako by ho zlomyslně drápaly do odhalené kůže.
Nedíval se na tu, co klečela vedle něj. Stejně cítil, jak se třese.
Hlas se ozval přesně jako každý den.
"Kde jsi?"
Cítil, jak se mu zaťaly svaly. Její ruka sevřela jeho zápěstí, snad aby neodpověděl. Jako by to šlo.
"Mohl by ses dnes dívat jinam, pane?" zašeptal přiškrceně. "Stydím se."
Ten, který procházel zahradou nepodotkl, že je nikdy neviděl jinak.
Opravdu se otočil... a přes křoví jim podal čerstvě opatřenou kožešinu.
V tu chvíli Evě vytryskly první slzy.