DMD 2020

„Kde mám sakra v Marvelu vzít nějakej sosák?“ zaběduju nahlas.
„Tak použij toho upíra,“ poradí mi světem těchto filmů nedotčená sestra.
„Koho že?“
„No toho v masce, jak lítá nad tím divným městem.“
Dojde mi to - asi že jsme příbuzný.
„To není upír, to je netopýr. A hlavně to je DC!“
„A ta bledule od toho tetovanýho?“ nadhodí. Strážci galaxie ji zřejmě úplně neminuli.
„Ta má tykadla, ne sosák,“ tluču už hlavou o zeď. Ačkoliv… to by možná šlo…
Sedám k notebooku a zkouším něco napsat. Cokoliv. Marně. Hlavou mi totiž zní bez přestání to samé: „Do pěti, do pěti…“

Natáhnou se, zaryjí a sají. Hladově. Nedočkavě.
Někdy to ani necítím, jindy mě to trhá na kusy.
Nemůžu jim utéct. Nechci jim utéct.
Jsem na nich závislý. Na pohledu na pestrobarevná křídla, která roztáhnou, když mě nechávají stát daleko za sebou.
Zatnou se do mě, svými tázavými pohledy. Bezelstnou otázkou protnou tenoučkou krustu na povrchu vědění. Pak začnou nedočkavě sát.
Nespokojí se s jednoduchou odpovědí. Chtějí znát příčiny i důsledky. Chtějí pochopit.
A pak mě mí studenti přerostou. Vyletí do světa. Za životem. Za dalším poznáním.
A já? Já jsem s každým, koho jsem něco naučil, o malou špetku moudřejší.

Uběhla hodina.
Pět dalších knih.
Druhá.
Ještě dva svazky.
Po třetí Leydenforz opustil pracovnu.
Krhavýma očima zamrkal na knihovníka, upil chillikafe z velkého hrnku a utřel si nos do beztak špinavého rukávu: "Musím se tam vrátit."
"Nechcete tam raději někoho poslat? Spánek a lázeň by vám prospěly."
"To bude muset počkat."
"Nechcete to pustit, chápu, ale musíte tam jít sám?"
"Máte pravdu, vlastně jsem uvažoval, že bych potřeboval pomoc odborníka na elementy."
"Třeba profesora Kranthaka?"
"Toho ne! Je to zapšklý dogmatik, potřebuji někoho se svěžím uvažováním."
"Co profesorka Alaemma de Liccaragon?"
"Hmm, to by šlo, navíc má vysoké zasvěcení Aggathaxu."

Tři kroky. Popotáhnout, utřít slzy. Dva kroky. Rozhlédnout. Nikdo.

Tmy se nebojíš - je ti už čtyři a čtvrt! Ve tmě je maminka sama. Žádné "mladý pane, tohle není pro tebe."

Maminka je tvoje. I když jenom leží, obklopená štiplavým pachem léků. Pořád ji můžeš pomazlit.

Posmrknout, rozeběhnout...

"Martínku, jaktože nespíš?"

Dvorní dáma. Sakra.

"Co tady pokřikuješ?" Hlas jako hrom, oči jako bouře, šípkový věnec. Mizíš do výklenku.

"Martínek..."

"Nikoho tu nevidím." Marianna je známá, mocná a strašidelná. "Natož magická plížící se batolata. Padej."

Nedutáš.

Nejmocnější čarodějnice Šumavy do výklenku s mrknutím přistrčí kapesník. "Utři si nos, Martine. Já tě dovedu."

Jak si nižší bůh básnictví, pivovarnictví a antikoncepce rychle uvědomil, plánovat dovolenou zrovna ze svého sídla na Mjödlandu, kde byl obklopen čmeláky, nebylo nejtaktičtější rozhodnutí, protože ho to nezanedbatelně ovlivňovalo. Ze sledování jejich rojů měl chuť navštívit tullamorskou fabriku na drony, z poslechu jejich bzučení zase S. K. Neumanna...
Na druhou stranu to přece nemuselo být nutně špatně, ne?
A tak po zralé úvaze zamířil k lodi s tím, že se vrátí do dvacátého století a zjistí, odkud se vzal ten překvapivě rozšířený omyl, že čmeláci mají sosáčky, jimiž bez přestání sosají, i když to byla biologicky vzato úplná blbost.

„Vánoce, Vánoce přicházejí! Dáme Darje dárek!“
„Bibi?“
„Hele, chtěla trendy Vánoce? Má je mít! Letos frčí černý ozdoby!“
„Božínku!“ zděsí se Maruška. „Já chtěla dát na stromeček perníčky! Právě dělám polevu!“
Bibi svraští čelo. „Perníčky? Hm… Polevu? Ukaž!“
„Nelej do ní ferneta, zřídne! Nech ho radši pro nás!“
„Nevadí, černý uhlí to srovná, šup! Koukej, je krásně černá!“
„A místo řetězů starý kinofilmy! Jsou černý a lesklý!“ nadchne se Alex.
Po hodině horečného kutění si stromeček zkoumavě prohlížejí. Láhev Fernetu, kolující mezi nimi, je už skoro prázdná.
„To bude Darja zírat!“
„Škyt!“
„Maruško?“
„Holky… ten šmrk na mě mrk! Škyt!“

Další den Gormlaith našla Coranna v lese, jak odsekává větve z malé soušky s takovou zuřivostí, až třísky létaly široko daleko.
„Ten nebohý smrček za nic nemůže,“ prohlásila na úvod a když překvapeně zvedl hlavu, mrkla na něj ve snaze odlehčit náladu.
„Já taky ne a nikomu to nevadí,“ zavrčel. „Přijde zima, Běsi znovu zaútočí a pak jim nedostatek důkazů přestane vadit.“
„Coranne…“
„Přiznej si to, Gormlaith, jsem mrtvý muž.“
Vždycky Coranna považovala za svou rodinu, koneckonců byla kdysi vdaná za jeho strýce. Teď už mrkala proto, aby zahnala slzy.
Corann to neviděl, dál pokračoval v zuřivém sekání do větví.

"So." Jadzia leaned across the table. "Tell me everything."

"Tell you what?" Julian shifted in his seat, his mug steaming nervously.

"You know." She raised an eyebrow. "Everything! I've never dated a Cardassian." She narrowed her eyes, "not a male Cardassian. That I remember."

"Jadzia, honestly." Julian sipped his tea. Just a plain tea, nothing fancy this time. Though he was beginning to wish he'd gone for coffee.

She smiled at him, all teeth. "You had sex!"

"Yes, well, I don't like to broadcast it."

"With Garak".

"Yes." His eyes flickered.

"Some say, they have a sort of proboscis-"

"Jadiza!!"

Všichni už vědí. Všichni přišli.
Zrzavé hlavy se sklánějí nad mapou. Tváře zrůzněné úsilím, špičáky vyceněné, drápy zaryté do dlaní.
Čarovné znaky se vpalují do očí. Vprostřed kruhu se svíjí šedorezavý vlas.
Magie sténá, praští, vzdouvá se v presu spojené vůle. Čáry už doutnají, propálený papír se krabatí.
A pak…
Nic.
Stopovací kouzlo selhalo.
Liškomágové se omámeně rozhlížejí. Xénie mrkáním rozhání slzy v bolavých očích. Martin nešikovně zvedá svou ženu. Ztratila na chvíli vědomí. Jonáš posmrkává, z nosu mu teče krev. Evžen se zalyká, jako by vdechl ostrý prach.
Nemůže promluvit, ale netřeba. Všichni pochopili.
Ambrož zmizel z tohoto světa.

Severus přerovnal přísady do lektvarů, zkumavky byly vyleštěné i zevnitř a co se týče podlahy v laboratoři, ona sama by se dala jíst, jak byla čistá.
Severus dokázal čelit svým problémům, ale tomuto se vyhýbal. Ne že by neměl svoji práci rád, miloval bádání v odborné literatuře, chvíle zostřené pozornosti nad kotlíkem i zpracovávání výsledků svého výzkumu.
Proces schvalování článků z duše nenáviděl.
S povzdechem se posadil k formuláři.

Autor, název (Problematika medikoterapie nočních děsů : savé ústní ústrojí čeledi Noctuidae jako optimální složka lektvaru), univerzita… Co to sakra?! Normalizovaný rodinný indikátor kouzelníka? NoRdIK? Kolika slovy nás ještě označíte za špínu?!