DMD 2020

Její matka byla ta největší. O její velikosti nebylo pochyb ani v božském měřítku. Kdo jiný ostatně dokáže vysát studnu té Hvězdooké a zařídit, aby ty odporné stromy musely čerpat sílu jinak?

Protáhla se a vyzkoušela hlídací vlákna. Nic. Nikdo a nic. Kdo by se taky odvážil? Leda nějaký ubohý, zatoulaný místní skřet, vyhnaný pro nějaký prohřešek od útvaru.
Odula zacvakala kusadly a rozhlédla se. Pak nasála vzduch. Kdyby se někdo odvážil mluvit s dcerou velké Ungoliant, mohl by říct, že sosák má po mamince. Něco se blížilo, to poznala z velké dálky. Něco, co nebylo skřet. Něco zcela nového.

„Elixíry jsem doplnil,“ řekl Geralt a utáhl si zapínání na kazajce.
„A musíš jít?“ zeptal se ho poněkud roztřesený Marigold. „Pamatuješ přece, jak to bylo s tou poslední strigou, že?“
Zaklínač si básníkovy rostoucí paniky nevšímal. „Tahle není tak zákeřná. A ty se mnou nejdeš, tak co se staráš?“ zeptal se Geralt, ale Marigolda to neuklidnilo.
Regis, dosud potulující se opodál, se nečekaně zjevil za bardovým ramenem. Tomu přejel mráz po zádech.
„Ještě štěstí, že ho budeš doprovázet,“ řekl úlevně.
Regis vycenil špičáky. „Kdepak, Marigolde, zůstanu tu s tebou a budu ti dělat společnost.“
Marigold vypadal, že na místě zcepeněl.

Cesta se zdála být absolutně nekonečná, ale pro dnešek bylo chození dost. Amias zastavil na malé mýtince a rozložil jejich cestovní domov na mechu.
Čím víc se Temné hory blížily, tím nepřátelštější se zdálo prostředí. Ubývalo zeleně, ptáků a zvířat. Dokonce i stromy vypadaly úplně jinak, než ty v Annaru. Amias se každou chvíli otočil za podezřelým šustnutím.
„Kdo je tam?“ křikl s panikou v hlase, ale odpovědi se nedočkal. „Jsem ozbrojen! Mám draka.“
Ellie jen něco prskla a zachumlala se hlouběji do svého hnízda.
„Máš pravdu, Ellie,“ zamumlal Amias. „Je to zbabělec.“
Věděl, že tu noc nebude dobře spát.

Protože Fantázie nemá map ani hranic a její konec může být uprostřed, na břehu Jezera Slz se čtyři poslové znovu radostně shledali a těšili se, že ještě chvíli spolu budou pobývat. Vydali se do hor, aby se Pjernarkrach dosyta najedl.
"Neměli by tu být Achrájové, ti nebozí červíci?" divila se bludička přejíždějíc pohledem prázdné údolí.
"Není je možné spatřit, jsou tak nešťastní ze své ošklivosti..." nedořekla černomůrka a užasle hleděla na pestrobarevný rej. Šlamufové, velcí motýli, jeden za druhým vylétávali z kukel těch, kteří ještě včera byli Achráji.
"Jsou krásní!" vydechla Blubka.
"Ale jsou také dobří?" zamyslel se nahlas Pidiďas.

Zachovejte roušky.

Zachovejte koloušky.
Zachovejte kroužky (na zbroji to ocení rytíři).

Zachovejte dobré zdraví.

Zachovejte pera paví.

Zachovejte předpisy.

Zachovejte dopisy.
Zachovejte Dopisy Olze.

Zachovejte dobrou mysl.

Zachovejte Dobromysl.

Zachovejte odstupy.

Zachovejte orlosupy.

Zachovejte klid.

Zachovejte kilt.

Zachovejte mír

Zachovejte míry (čehokoliv).
Zachovejte netopýry.

Zachovejte poslušné chování.

Zachovejte postupné orání.
Zachovejte pro slepice kvokání.

Zachovejte ordinační hodiny.

Zachovejte jakékoliv hodiny (i kukačky).

Zachovejte tříděný odpad
Zachovejte gumové rukavice

Zachovejte krkavcům jejich krkavice.

Zachovejte karanténu.
Zachovejte hygienu.
Zachovejte mezi lidmi pletivo.

Zachovejte chuť na pivo.

Zachovejte paniku.

Schovejte se.

Zachovejte paniku. Poníkům. Pomníkům.
Zálohujte paniku (je vratná a dá se recyklovat).

Vážené studentky, vážení studenti,

zachovejte prosím paniku! Zavřeli nám školy, ale musíme se přeci učit! Takže místo času, který byste měli sedět ve škole si uděláte doma tuto práci: přečtěte si 40 stran informací o nové látce. Abychom věděli, že jste je četli, odpovězte na následující otázky… No ještě si musíte novou látku procvičit, takže udělejte tyto cvičení… A jé objevili jsme kouzlo videohovorů! Takže čas, který jste měli prosedět ve škole, prosedíte před kamerou! Ale zadané úkoly platí, protože přeci nechodíte do školy! Tak prosím zachovejte paniku, bude to trvat jen dokud nepadnete vyčerpáním!

Srdečně Vás zdraví

Vaši učitelé!

Je sychravé, červnové, belgické dopoledne a císař Napoleon poslouchá hlášení jednoho ze styčných důstojníků.

"Pane, vévoda Wellington obsadil návrší a řadí jednotky."
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi šerpu."

"Pane, naše jízda zahájila útok!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi klobouk."

"Pane, náš útok na křídlo a střed byl odražen!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi šavli."

"Pane, Wellingtonovi dorazil na pomoc Prusové a stará garda se stahuje!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte paniku a podejte mi hnědé ústupové kalhoty."

A tak císař Napoleon ustupoval od nyní již památné obce s velmi výstižným názvem nakvap, leč adekvátně oděn situaci.

Pozvedla telefon.
Od průběžného deadlinu uplynuly tři týdny. První týden jí bylo hloupé se ozývat, dokud nenapsala ani čárku. Druhý týden jí bylo hloupé se ozývat, protože nenapsala ani čárku. Třetí týden jí bylo hloupé se ozývat.
Blížil se další deadline. Tenhle ale byl trochu víc dead.
Bylo třeba udržovat zdravou míru paniky. Sny o korovampýrkách zdravé nebyly.
Nadechla se a vytočila číslo školitele.
"Ano, Hano?"
"Zdravím, tady Jana. Volám kvůli diplomce. Neruším?"
"Za minutu mám pacienta. Připomeňte mi, o čem píšete?"
"O Beckově inventáři deprese."
"Už vím. Ten úvod byl skutečně depresivní. Skoro jako stav českého zdravotnictví."
Zatnula zuby.

Předchozí transakce je stála bratra, zanechaného ve vězení.
Záhadně do pytlů vrácené peníze ubíraly na jistotě.
Otcův rozkaz z nich vytáhl do té doby tajený důvod, proč se nevracet.
Požadavek, aby s sebou přivedli i nejmladšího.
Srdnatý patriarcha téměř zvolí smrt hladem.
Jen jediný z bratrů prokáže odvahu.
Vystoupí z řady a životem svým i svých synů se zaváže, že přivede milovaného bezpečně zpátky.
Po vlídném přijetí je zpátky pohání naděje plného počtu i plných pytlů.
Pak hlídka najde v zrní nejcennějšího stříbrnou číši.
Chtějí vzít jenom jeho.
Tentokrát vykročí z řady všichni.
Jejich láska konečně překonává sobectví i strach.

Okupace, to slovo se Bětce jako ozvěna rozléhá v hlavě. Učila se o německé okupaci.
Z učebnic a vyprávění ví, že to bylo hrozné, ale nezažila to. Neví, co čekat. Má se bát? Ve vsi se život zdá beze změny. Kombajny vyjely do polí, léto má stále příchuť prázdnin.

„Nemluvte, neslyším,“ chraptí děda po operaci hrtanu. Drzé mouchy mu na čele sosáky debužírují pot. Z televize doléhají vzrušené hlasy. Vyzývají k obraně. Děda nervózně poposedává. Chtěl by se zapojit. Má sice schovanou starou četnickou šavli, ale jít s ní proti tankům? Je nemocný, doprava nefunguje, auto nemá, Praha je daleko.