VII. zastavení

„Tak takto tedy ne, pane K-!“
„Omlouvám se, pane, už se to nestane!“ vpadl mu rychle do řeči, než se starej rozhorlí.
„To je podruhé, co mi od vás přistála na stole taková zhůvěřilost! Četl jste to po sobě vůbec?! Ještě jednou a dáte nám vale!“
„Ano, pane,“ snažil se působit přiměřeně zkroušeně.
Šéf si ho chvíli měřil masožravým pohledem, pak mu vrazil do ruky složku a zavrčel: „Přepracovat, hned!“
A tak tu teď Kent seděl, trápil mozkové buňky a snažil se na papír nasázet něco přijatelného. Jeho blbost. Měl být pokornější a místo novinařiny radši doručovat pizzu jako Spider-man.