Sametová

Večerní posezení u ohně bylo příjemné, nechyběly buřty a pivo, prostě pohoda.
Zbývalo jen vytáhnout z futrálu kytaru a začít hrát, přičemž desetiletá Karolína se zatvářila otráveně.
„Vzpomínám, když tehdá před léty začaly lítat rakety,“ začal jsem, když se ozvala dcera. „Tati, ty tuhle dobu pamatuješ? Nás ve škole učili, že rakety začly lítat do vesmíru v šedesátkách, o švédskejch košilích nikdo nepovídal. \Navíc mi k tomu nesedí tvůj věk.“
V duchu jsem proklel české školství. „Kájo, to není o tom, jestli vzpomínám já nebo textař. Mě se prostě ta písnička líbí.“ Chvíli jsem přemýšlel, jak Káje vysvětlím poutnickou Panenku.