A myši mají pré

Do pracovny vlétlo jediné, zcela nevinné slovo: „Maminko.“
Nora vzhlédla od domácího účetnictví, v duši hluboký stín podezření. „Mluv, dcero.“
„Mohla bych si půjčit Antoinettu? Violetta umí řídit!“
To Nora bohužel moc dobře věděla. Pamatovala si každou vteřinu, kdy ji to učila. I všechno to, co dělaly mezitím. Tahle noční můra neměla konce.
„Prosím! Chceme se jen projet. Zastavit se u řeky…“
Ó bohyně, co všechno Nora s Violettou dělaly u řeky!
Ale Alexandr by to Juditě dovolil. Byl tím laskavým, respektujícím rodičem, zatímco ona byla za hydru. Když je tatínek mimo město… Kapitulovala.
„Dobře. Ale do večera budete zpátky.“