...a za tohleto mě vykopete a pak mě inhumujete znova.
Org.: Na bodování se vybodněte.
Nekanonické malování.
„Bohové!"
Pláten bylo celkem osm. Mohla vznikat možná po sedmi letech. Představovala tak vlastně jakousi časovou studii.
„Našel jste Leonardovy portréty."
„Řekl bych, že mají skoro blíž k aktům."
„Nepřehánějte. Na každém jsem přinejmenším zpola oblečený." Bosé nohy, vyhrnuté rukávy. Neodkládal oděv. Odkládal své postavení, odpovědnost, starosti a ostražitost.
„Proč jste si objednal něco takového?"
„Neobjednal jsem si je. Požádal mě, abych mu seděl."
„Museli jste si být hodně blízcí, když jste mu vyhověl."
„Byl jediný, před kým jsem mohl hovořit otevřeně. Většinou mě stejně neposlouchal, když jsem mluvil o městě."
„Schází vám, viďte..."
Náznak úsměvu. „Teď už trochu méně."
V podstatě bych sem mohla
Apatyka
V podstatě bych sem mohla překopírovat komentář k minulé části. Akorát jsem ještě navíc nějak divně polodojatá
Zvláštní, ale proč ne
Aries
Zvláštní, ale proč ne
Někdy jsou ty vyhrnuté rukávy
Wolviecat
Někdy jsou ty vyhrnuté rukávy víc, než kompletní nahota
Mně především
Sothis Blue
připadá, že i na tom aktu se víc odhaluje autor než model, jestli rozumíš. (Tedy přesněji ten z nich, co vymejšlí kompozici.)
A prozradíš mi prosím, co je zač tvůj avatar? Nebo mi aspoň řekni, že ne. Už jsem se ptala a nevím, jestli nechceš odpovídat anebo jsi to prostě jenom neviděla. Mně to furt připadá jako Gumshoe převlečenej za Edgieho a děsně mi to vrtá hlavou.