Plukovník seděl v pozici lotosového květu, plný všeobjímajícího štěstí. Seděl tak už třetí den v kuse a kolem plynul nepovšimnut lepkavě hustý čas. Rostlina už ho nemusela nutit ke konzumaci, sám si nabíral plné dlaně a ještě olizoval prsty. První si ho všimly děti. Chodily se na něj dívat skrz plot. Bílou uniformu měl zmačkanou, vousy rozlítané do všech stran a v tváři blaženost, kterou si také přály zažít. První den s posměškem, druhý s touhou, třetí už byly šílené zvědavostí, která je pořád hnala k domku se zahradou, kde listy jako by jim něco šeptaly a lákaly je dál.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jé.
medvedpolarni
Brum.
Teda, opravdu nevím, co si o
Esclarte
Teda, opravdu nevím, co si o tomhle příběhu myslet. Něco naznačuje, že by ta rostlina mohla pomoci, nasytit všechny ty nuzáky a tak zachránit vesnici, jenže se projevuje až trochu moc agresivně, takže by se ani nemuselo jednat o starého vojáka, aby její chování vyhodnotil jako útok. A tohle taky nepůsobí moc dobře, možná lepší než hladovět, ale přece jen takhle dopadnout mi nepřijde v pořádku.