Taky se ptám, proč když už není co skrývat, tak lidi nezajímáte. Už jen tím, že se svěříte, ukážete jim své emoce a názory, v ten moment jste ten poslední, vaše tajemství odešla. Achjo...
Proč tolik tajnůstkaření a lhaní, miláčku,
proč vznášíme se na nevědomosti obláčku,
vždyť naše láska není už hříchem,
vždyť můžeš mě obdařit smíchem,
tak vysvětli mi ten výraz v tvé tváři,
jak to, že oči už ti nezáří,
není to tak složité, jak se ti zdá,
i přes to všechno budu vždycky tvá,
ale už není důvod se neustále skrývat,
už nemusíš na mě jen odměřeně kývat,
polib mě, ukaž světu, že ti patřím,
konečně zas něhu v tobě spatřím,
není tajemství už více,
není potřeba ukrývat líce,
proč netěšit se ze světa krás,
když teď už ví o nás.
Jestli šlo do tuhého, tak teď mám expres do pekla.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Vôbec nerozumiem záverečnej
Stevko
Vôbec nerozumiem záverečnej poznámke.
Neuspořádané myšlenkové
Kaisa
Neuspořádané myšlenkové pochody dělají svoje, každopádně šlo do tuhého už dávno. A jestliže to tehdy bylo hodně špatné, tak teď to míří rovnou do hlubin pekelných. Tudíž na vysvětlení asi tak, že to je čím dál tím horší. A bojím se toho, co vytvořím dneska. Trocha sebeironie. ;)