Rodinná matika

Amrod a Amras, bratři mí,
krásní jsou chlapci, líbezní.
Vlasy se lesknou, žhavá měď,
Ainur tvář můžou závidět.
Dvojčátka sladká klamou zjevem!
Dva zmetci horší jsou než jeden!
V rovnicích neznámou nevedou,
vždy víte, že něco provedou.
Lumpárna věc je neměnná,
však jaká, to je vždy proměnná.
Na klice sádlo, v cukru sůl,
na stěně nápis, že jsem vůl.
Caranthir ani se nediví,
když najde v holinách kopřivy.
Otec jen zavrčí, hlavu v dlaních:
„Zabte je, vina bude na nich.“
A přece jim odpustí každý hřích,
svůj odraz vidí jim na očích.
Podlehne úsměvům parchantů,
máme je tady co konstantu.