Cukr nad zlato

Když celý den je prostě pod psa a život zdá se marný,
než věšet se radši po šichtě zajdu rovnou do cukrárny.
Všechno náhle rozjasní se, jak vidím různé dobroty,
můj glykemický index dosahuje nadkritické hodnoty.
Z té nádhery až přechází zrak a já vím, že brzy,
šťastně zakousnutý do kremrole budu brečet sladké slzy.
Pak věneček a rakvička, hlavně nepropadat splínu,
jen si začerstva rychle bodnu dávku inzulínu.
Prý mě tohle množství cukru jednou jistě zabije,
do ucha šeptá mi medovým hlasem cukrářovic Marie.
Přitiskne mě na svá ňadra, která pod halenkou bují,
žárem jejích polibků horkých šťastně zkaramelizuji.