Probuzení

Všichni kromě starce tou dobou tvrdě spali. Tři dny bez spánku stáli před hradem, říkali si, že ráno poté, co se konečně vyspí se snad něco stane. Že se něco musí stát. A že to bude vést k dobrému.
Ráno, když už byl stařec dávno pryč, začali se první z lidí venku probouzet. Všimli si balvanu, který se nacházel mezi nimi a zámkem, a který tam ještě než šli spát nebyl. Rozběhli se k němu, nadšeně, doufajíc, že to je to, co změní jejich životy k lepšímu.
O moment později probudil skoro všechny ostatní srdceryvný pláč a vzlykot plný beznaděje.