I tohle se stává... a nějak se to přihlásilo o slovo. Možná ještě napíšu něco ze svého rybníčku, uvidíme.
Předpokládám, že ty orgány dané velikosti se nemusejí nacházet v jednom živočichovi.
Kde mohli, brali rozum. Znali svoje hranice a pro tu starost byli moudřejší. Mozek se rád nechal živit a srdce jim otvíralo oči pro nové věci. Víc a víc.
Na potkání rozdávali, když chtěl někdo poslouchat. Na potkání poslouchali, když chtěl mluvit. Týden co týden nosili zprávy o tom dobrém, o veselém či smutném, co se stalo, co mysl napověděla, či srdce zahlédlo.
"A víte, co se stalo mně?"
"No a já..."
"A to moje..."
"Mně se to nelíbí."
Nebyla s ní řeč.
Jeli domů, srdce zamilovaná a rozčarovaná. Nevěděli, jak velké je to její. Přes malou mysl nebylo vidět.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach. To je takové...
Terda
Ach. To je takové... rozladěné a životové. Nevím jak líp to vyjádřit.
Sím, mně se z tohohle srdce
Blanca
Sím, mně se z tohohle srdce svírá a vůbec mi z toho není úplně volno.
Ale je to tak propracovaně vykreslené.
Ale ňu ňu, to nemělo být až
Zuzka
Ale ňu ňu, to nemělo být až tak... tak. Prostě mě občas tihle sebestředi naštvou, no...