Šelmy

Nějak jsem ten doják vzala i sem
Šatna čpící chlapeckým potem se zdá jiná. S každým pohledem a úsměškem atmosféra v ní trochu zhoustne.
Očekáváním.
Stěny působí vesele, ale jemu připadá, jako by padaly.
Nechápe.
Netuší, proč ho sledují jako šelmy lačnící po kořisti, ale uvnitř něj se rozmáhá nechtěné, nenáviděné...
Strach!
Jako by mu sedl za krk.
Ale tváří se normálně.
Usmívá se.
Pokračuje dál.
Šedost skříněk obvykle splývající v jednu masu je dnes jiná.
Něco ji trhá.
Rozbíjí na kousky.
Záblesk růžové.
Nechutný nápis.
A pohledy.
Tolik pohledů.
Křičí na něj totéž, co barva na skříňce: BUZNA!
Nevydrží.
Vražení na skříňky je poslední kapkou.
Uteče…