Námluvy

To je pěkná Mazanice!
řekl si pan Mazanec.
Tuhle šmouha, tmavé líce,
tamhle velký flekanec.
Vy jste přesně pro mě,
přijměte mé rámě!
…
Ale, ale Mazanec,
vy jste ňákej hrr na věc!
Proč si sakra myslíte,
že vy mně se líbíte?
Jste trochu moc nakynutej,
a do strany rozpliznutej.
A ten trouba, co vás pek,
zasloužil by pohlavek.
Hrozinky vám ujídal,
mandle žádné nepřidal.
Takového zmetka nechci,
ani před Velikonoci.
…
A víte co, Mazanice?!
Ani já vás nechci více.
Ze mě by se aspoň najed
ten váš zneuznanej mazal,
co neměl ani na oběd,
dokud si ho Pán Bůh nevzal.