Očistný plamen

Božetěch civěl na užmoulaný kus tapisérie v Dušanových rukou.
Dušan civěl na zbytek tapisérie v Božetěchově podpaží.
„Tohle vypadá jako patová situace,“ zhodnotil Božetěch.
„Očividně,“ ušklíbl se Dušan.
„Libuše věděla, že to takhle skončí.“
„Samozřejmě. Znala celý náš příběh dřív, než začal. To ona nám předhodila ten zatracený krám a jen čeká, kdy se navzájem zničíme.“
„Čili -“
„- jí tu radost nedopřejeme.“
Dušan vytáhl z kapsy zapalovač.
Božetěch zaváhal.
„Ale Lakmé -“
„Všechno bude jako dřív, věř mi. Pošleme tenhle příběh do horoucích pekel.“
Oba si hleděli do očí.
Božetěch přikývl.
Dušan škrtl.
Tapisérie vzplála.
Libuše v dálce zaječela.
Čas se převrátil.