Past

Pan Ortega si prohlížel vpichy na svých předloktích. Začal si svědivé ranky škrábat.
„Nech toho, zůstane ti to!“ napomenula ho naoko přísným hlasem manželka. „Řekneš mi už konečně, kdo tě chtěl prošpikovat? Abych mu to mohla oplatit?“
Usmál se na ni a lehnul si k ní do postele. „Než odjedeme, chci jít darovat krev. Sám doktor mi to před časem navrhnul s tím, že bych byl vhodný dárce, tak jsem byl ještě jednou na vyšetření a odběrech.“
Políbila ho na tvář. „Jsi úžasný.“
„Jenom aby mi to nezůstalo!“
Dloubla do něj loktem. „A jak se cítíš?“
„Nikdy mi nebylo líp.“