Eliška

Hřbitov viděl už z dálky, ale až když autobus zastavil, prohlédl si ho pořádně.
Šedá budova, šedá zeď, odkvetlé stromy. Nic nenapovídalo tomu, že uběhly celé tři roky od chvíle, kdy tam byl naposled.
Okna kamenictví, zastrčeného hned vedle branky, zakrýval velký poutač. ZDE MŮŽE BÝT I VAŠE REKLAMA!
Nápis na náhrobku je vlastně taky taková reklama, pomyslel si. I když trochu opožděná. Jak s křížkem po funuse… A ten křížek je tam koneckonců taky.
Když stanul nad tím jejím, navalily se mu do očí slzy.
„Eliško,“ zašeptal.
Klekl si do trávy a vyndal velkou svíčku.
Přišel napravit, co zanedbal.