Pozor na kočky

„Felínkuuuu! Lízinkoooo!! Kde jste? Musíme domůůů...“
Koťata se přikrčila. Kdepak teď domů.
„Ta holka se snad nenaučí naše jména,“ prskl černý kocourek. „Felínek! Copak jsem nějaký macek? Jsem přece Filibert z Makova.“ Zelená kočička se protáhla: „Mně se jméno Lízinka líbí víc než Fiona Lisbeth. A už mlč, nebo kamarádi nepřijdou.“
Kousek nad koťaty sedělo v řádku sedm vrabečků.
„Pozor na kočky, děti,“ pípla maminka Vrabčinka. „Dědeček mi vyprávěl o strýčkovi Čimčárovi. Toho jednou chytila kočka. Chvíli si s ním hrála, vytrhala mu několik pírek nad zobákem úplně a hodně peříček na hlavě tlapkou rozježila. Všichni se mu pak smáli.“