Co jsem zase provedl?

Na výstavný statek se snesl klidný večer. Klekání doznělo, na obloze se objevila Večernice...
„Osle! Mezku! Ty... ty... ty matlo!!!“
Petronel vyletěl ze statku. Uriáše minul tak rychle, že nepostřehl jeho zlomyslný úsměv.
Pekelník se pohodlně opíral o zeď.
„Hi hi hi.“
„A co ty?“
Čert se přestal smát a pomalu se otočil. Selka, ač velmi milá a hodná, se nyní tvářila tak, že by vycouval nejen archanděl Michael, ale i On sám.
„Táhni, ty pometlo! Zmetku pekelný!“
Uriáš dohnal Petronela mezi poli. Oba se ztratili mezi vysokými žitnými klasy, obtíženi nejen nadávkami, ale v případě Petronela i nesplněným úkolem.