Rozhodnutí

Za růžového večera pod dubem sličná děva sedí. Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá a cíp bílého šátku stírá slzy, nepovědomý si marného počínání.
„On nejde! Již se nevrátí!“
Dloužící se stíny a temnící nebe odrážejí chmurnou náladu večera. Pak na okamžik vysvitne naděje, když postava jakási vystoupí z člunu na břeh jezera. Však není to on a posel jen zprávu nedobrou přináší.
„Hanebně zemře.“
Smutně hledí děva ke vzdálenému obzoru a hlavu jí tíží neveselé myšlenky.
„Ó já nebohá! Co mi teď zbývá? Snad život svůj ukrátit?“
Tiché jsou vlny, temný vod klín…
„To zrovna. Radši si najdu novýho chlapa.“