Varhaník

,,Nemáme čas, spěcháme!" řekl a bez mrknutí oka se zvedl z lavice.
,,Ale vždyť ještě nedohrál, a dnes mu to jde přenádherně..." protestovala jsem.
,,Klidně si ho poslouchej do aleluja, ale musíme ještě nakoupit, uvařit oběd a potom jedeme k babičce. A ty snad chceš přijít pozdě k babičce?" šeptal a já se zamyslela. To by bylo sice proti pravidlům, ale opravdu odvážné, přijít pozdě k babičce. Raději jsem proto dál seděla v lavici, hudba byla dech beroucí a navíc by to byla neúcta, odejít před koncem.
,,Ach jo, čekám před kostelem." vzdychl.
Nedohrála ani třetí sloka. Já poslouchala dál.