Jak se konečně nic nestalo

Remus dopisuje poznámky k eseji. Sirius ho zamyšleně pozoruje. Natáhne ruku a jemně mu z prstů vykroutí brk.
"Blacku, tvoje odhodlání podrývat moje školní výsledky je sice obdivuhodně vytrvalé, nicméně...,
Světlo krbu kreslí v Siriusově tváři jemné stíny a Remus si najednou uvědomí, že Sirius stále drží jeho ruku.

"Ale...," hlesne.
"Já vím. Teď sem někdo vtrhne..."
"Petr nebo James a..."
"Slíbili, že nepřijdou. Spíš Protiva. Nebo Křiklan v negližé."
"Olbřímí oliheň. Začne hořet. "
"Nebo zase něco podělám," Sirius odtáhne ruku.
"Ale..."
"Nepřejou nám hvězdy," smutně se ušklíbne.
"Ať si trhnou nohou," zavrčí Remus. Velmi jednoznačně umlčí Siriuse i hvězdy.