Tak si pro mě pojď

James ucítil vzadu na rameni lehké štípnutí. Nepatrné mravenčení, které ovšem mohlo znamenat jedinou věc - runa spojení se obnovila. Koutky úst mu cukly a málem se prozradil. Nezklamal jsi, Matthew, já to věděl.
"Tak si pro mě tedy pojď," zašeptal a nechal Beliala, aby se přiblížil. Dělilo je od sebe pár pomyslných kroků. 
Belial napřáhl ruku. Skoro se dotkl Jamesovy duše. 
Skoro. 
Místo toho vytřeštil oči, když mu hrudí prošlo tenké ostří. 
Iluze se v tom okamžiku rozplynula a James se probudil.
Zbraň, která trčela Belialovi ze srdce, byla nebezpečně skutečná.
"Překvápko!" zazubil se Matthew a otočil hrotem svého meče.