Neopouštěj mě, prosím

Nebylo tomu krátkou dobu, co začalo pršet a město získalo vlhký vzduch. Postupně se i setmělo.

...

Šli si přímo naproti.

Zprvu pomalu, následně zrychlili, stal se z toho pomalu až běh.

A potom mu skočila do náruče.

"Mhm..."

"Jsem tady..."

Odtáhla se a koukla mu do tváře.

"Neopustíš-"

"Ne..."

"Slib mi to-"

Zvolil činy před slovy.

Naklonil se k ní blíž, otřel svými rty přes ty její, než následně - s jejím svolením - spojil v polibku. Vybídla se k prohloubení, on se přizpůsobil. 

Zmoklé vlasy, kapky stékající po tvářích, ruce na zátylku a oni.

V polibku, který neměl konec.

Jejich moment.