Pro Ioanninu, dopsáno na úplně poslední chvíli. Snad v tom nejsou chyby. A neumím vymýšlet názvy - ach jo.
Když přestalo sněžit, mohli si lední medvědi připadat v Central parku jako doma. Susannah na tom byla podstatně hůř. Baterie jejího vozíku došli už asi před čtvrt hodinou. Sníh podkluzoval pod koly vozíku, zase si připadala jako kdysi dávno na pláži. Stejně jako tenkrát ji Eddie vezl domů. Jenom teď jim už nešlo o život.
V Park avenue už sníh neležel. Stovky nohou ho rozšlapaly na šedivou kaši. Obchody inzerovaly VÁNOCE ve všech barvách. Jake se zastavoval u výloh a vybíral, co všechno Susannah koupí k jejím prvním Vánocům v jejich světě.
„Měly bychom si pospíšit,“ popoháněl ho Eddie:„jestli nám ujede poslední vlak, máme to domů pořádně daleko.“ Vlastně se mu ale domů nechtělo. Vrátit se domů znamenalo, že musí jít spát, a spát znamenalo, že zítra můžou být věci zase normální. Že Pistolníkův svět nikdy neexistoval a on je jen chlápek, co se mu zdají pošahané sny. Tady byla Susannah skutečná.
Stihli to. Na poslední chvíli, ale stihly. Takhle pozdě večer byl vlak skoro prázdný. Když se dveře zavřely, Susannah si pomyslela A teď začnou hádanky, ale ozvalo se jen jméno příští stanice.
Rolandovu zbraň našel ráno popelář. V té době už to byl jen kus zrezavělého kovu, který už nevypadal jako vůbec nic.
Pá, 2010-12-24 15:08 — ioannina
Jéžiš, Ježíšku, díky!
Jéžiš, Ježíšku, díky! To je snad ještě hezčí, než jsem si to uměla představit! Jake je ohromně milej a konečně může být děcko, to mu moc přeju, a Eddie a sny... a vlak... a Rolandova pistole. Té mi bylo v tom příběhu vždycky strašně líto, a tys jí vymyslela naprosto skvělý řešení.
Díky!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit