Noční let

Letěl už docela rychle. Taky když máte známé, kam se podíváte, povolenou rychlost moc neřešíte. Nebyl sice nejmladší, ale křídly kmital jako kdysi – ne nadarmo byl široko daleko nejuznávanějším netopýrem.
Provoz zhoustl, všude se motali jiní netopýři, hromady nočního hmyzu (ale chutnaly), a dokonce i čarodějky.
„Zprava dobrý,“ řekl si, otočil hlavu zpátky a narval to do sloupu.
Když mu později dcerka ošetřovala bouli, káravě se na něj podívala:
„Stojí ti ten letečák za uplácení doktora, když si každou chvíli nameleš? Je ti už dvě stě dvacet a hluchej seš jak poleno!“
Usmál se na ni: „Říkala jsi něco, drahoušku?“