Kryju si záda

Už byla skoro v silnici, když ji někdo chytil za strhl zpátky.

Otočila se, připravená ječet, ale nikdo za ní nestál.

Autobus mezitím projel.

Někam jí zmizela peněženka, zrovna když se chystala ven. Máma jí, samozřejmě, nepůjčila ani libru.

Ta párty ale stejně byla hrozný malér.

Lístek na metro našla v kapse ve vteřině, kdy už chtěla sednout do auta k připité partě spolužáků.

“Ani nevíš, jaké máš štěstí,” psal jí pak jeden z nemocnice.

Rose seděla na obrubníku a sledovala svoje mladší já, jak se řítí k dalšímu maléru.

“Jak jsem to mohla přežít,” povzdechla si: “kdybych neměla sebe.”