Čekání na hrobníka

Byla překrásná slunná sobota, když se funebrák Saxon probral za saloonem, vylezl ze špinavých necek a pohlédl do kamenné tváře své chotě Lucy.
„Mohu vám to jednoduše vysvětlit,“ začal zvolna.
Lucy pozdvihla jedno obočí.
„Vysvětlení si poslechnu. Ale odpuštění ode mne nečekejte. Včera byl pátek, Harolde. Měl jste vůči mne jisté povinnosti.“
„Drahá Lucy,“ ozval jsem se smířlivě od vchodu do lokálu. „Snad byste neodepřela odpuštění svému choti.“
„Pacta sunt servanda,“ odsekla bohorovně. „Já jsem klasicky vzdělaná žena, reverende. Navíc židovka. A vy odcházíte z jakého titulu?“ udeřila na vzdalujícího se Saxona.
„Z titulu místního hrobníka, drahoušku. Pistolníci šabat nesvětí.“