DMD č. 3. pro 3. 4. 2012. Téma: Kam se poděl hrdina?

Berylka Křepelková se na chvilku zastavila uprostřed hobitínské hlavní ulice, ozářené podvečerním sluncem. Myslela na dědečkova slova - tahle poklidná cesta vede až do Roklinky a přes hory ještě dál, k Temnému hvozdu, dračí sluji…
Roztržitě odpověděla na pozdrav mladíkovi ze sousedství. Napadne ho taky někdy to, co ji?
Dědeček odešel, jeho neuvěřitelná dobrodružství už byla pro hobity vzdálenou minulosti. Málokdo ještě pamatoval časy, kdy se čtyři hobité vrátili z války o Prsten a osvobodili Kraj. Hobité se nadále starali o své zahrádky a hleděli si svého.
Kdy zase někdo z nich vyrazí za dobrodružstvím?
Stačí vydat se po téhle cestě…

Tenkrát jsem byla tak mladá a naivní, ale byl to nádherně strávený čas. V zemi mého otce nezáleželo na tom, zda jsem chlapec nebo dívka, důležité byly především osobní zásluhy. A přesto jsem nakonec posloužila tím, v jaké rodině jsem se narodila.
Sňatek s králem je pro mnoho lidí synonymem úspěchu. Krále jsem viděla jen jednou, když žádal o mou ruku. Toužil jen po mém věnu, kterým bylo rozsáhlé území. Já toužila především po lásce a doufala, že se někde objeví můj hrdina, který mě zachrání z domluvené smlouvy. Protože cenou měla být má svoboda.
Bohužel mé čekání bylo marné.

*Pokud vám to něco připomene, tak se omlouvám. Jakmile mne to napadlo, nemohl jsem odolat.*
"Kde je ten hrdina?" zeptala se Hermiona po vstupu do chlapeckých ložnic v závěsu za Harrym.
"Pod stolem. Hned jak se s křikem probudil tam zalezl."
Hermiona hodila zkoumavý pohled na stůl. Klekla si na zem a odhrnula ubrus.
Ron seděl omotaný kolem nohy stolu. Oči na vrch hlavy a klepal se jako osika.
"Něco si mumlá," poznamenal Harry.
"Rone, co se děje?" zeptala se starostlivě.
"Pa... pa.. pavouci! Všude jsou pavouci! Chtějí, abych loupal brambory! Já nechci loupat brambory!" vylétlo z něho, když ji uviděl.
"Tak jim to pověz, Rone." odpověděla klidně Hermiona a ignorovala Harryho šílený výbuch smíchu.

Kam se poděl hrdina? Dobrá otázka. Výtečná otázka. A dobře načasovaná. Každý příběh má svého hrdinu a já teď musím chtě nechtě přiznat, že tvořím příběh, jehož hrdinkou jsem já sama. Šarlota Holmesová. Ne, nejsem sestrou svého slavnějšího jmenovce. Ve skutečnosti ani jeho jmenovkyní nejsem, i když tento pseudonym ráda používám. Pojí mě s ním daleko křehčí pouto. Vazba na základě vnitřní podobnosti. Stejně jako on i já se věnuji detektivní činnosti. Odhaluji skryté stránky příběhů. Pozorně se dívám pod povrch a nacházím linky příběhů, které autorům zůstaly utajeny. A stejně jako Sherlock Holmes v tomto oboru poskytuji konzultační služby.

" Řekl, že je doktor a že se o tebe musíme postarat. Prý nechce abys onemocněla jako ostatní děti v Lowoodu. To je ta škola, odkud tě odvezl."
"A kam se pak poděl ten pán? A jak se jmenoval?"
"To nevíme, zmizel tak rychle, jako se objevil."
"A neříkal tehdy něco o Jane? Tak moc mi chybí."
"Ne, nic."
"A nemohla bych ji navštívit?"
"To asi nepůjde, Helen. A doktor říkal, že by ses tam neměla vracet."
"A teď běž spát."
Když se pak vrátila do svého pokoje, ležel na stole líst papíru.
Stálo na něm: Najdeš ji. Věř mi. Doktor.

Když se po hrůzyplné noci trochu sebrali, přísahali, že již nikdy nebudou temné sily pokoušet. Zvlášť když nejmenší újmou byly bílé vlasy jejich vůdce a tři členové jejich sekty museli být hospitalizováni na psychiatrii. Ten zbytek s hlubokým vděkem vzpomínal po dlouhá léta na hrdinného zachránce, který nedbal nebezpečí a bez bázně jim přispěchal na pomoc. Jen netušili, kam se poté tak záhadně vypařil…
Dveře hospody se rozrazily a všourala se odrbaná postava odpudivého vzezření a kalného zraku opilce. Jakub Vandrovec zavrčel svoji objednávku a ztěžka dosedl na židli. Na tázavý Semenův pohled jen mávl rukou: „Zas ňácí zasraní exorcisti-amatéři…“

„Řeknu mu to! Netuším jak, ale nějak to zvládnu.“
Uvěřila tomu. Ještě se bála, ale už věřila.
Že to dokáže. Že to řekne.
Jen dvě slova. No, možná radši tři, tříslovná varianta je lehčí.
Vyhraje nad strachem. Nenechá se ochromit jeho krásou.
Hezky se bude dívat do jeho nádherných očí a prostě mu to řekne.
A … dál to radši nepromýšlela.
***
Čas ubýval příliš rychle.
'Řekni, že s ním chceš mluvit.'
Hodil si batoh na záda, usmál se na ni.
'Sakra, něco sis slíbila!'
„Měj se hezky.“
Nedokázala ho zadržet. Oslovit. Nic.
Zbyl jen strach.
Když zmizel v davu, rozplakala se.

„Gotham už se ocitl nesčetněkrát na pokraji zkázy. Bylo tu tolik monster, která město vehnala do náruče smrti a utrpení. Přežili jsme psychopaty, jako je Hádankář, ubránili jsme se nástrahám Poison Ivy, nesvedla nás Catwoman, dokonce i Joker na nás byl krátký. Ale teď?
Lidstvo se stalo samo sobě nepřítelem. Robin, ten Jeho oblíbenec, ta náhražka, ten leží někde svázaný a nejspíš i mrtvý. Rebelové se chystají zničit poslední odpor a já se ptám: Kde je náš hrdina? Kde je Batman?“
„Miláčku, jak to vypadá?“ otázal se temný rytíř svého společníka, sleduje dramatický projev v televizi. „Dnes na to serem.“

Jdeš po střepech a zůstává za tebou krvavá cestička. Jdeš na sever a země pod tvými prsty je čím dál promrzlejší.
Jdeš a při chůzi je spousta času na přemýšlení.
krok
Takovouhle cestu by vlastně měl podnikat nějaký hrdina, ne holka jako ty, urousaná, unavená.
krok
Ty přece žádný hrdina nejsi.
krok
Ty jsi jenom obyčejná dívka.
krok
Co nehodlá nechat nějakou jinou, aby jí odvedla jejího kluka.
krok
I když je ta jiná náhodou Sněhová královna.
krok
Rozhodně ne, dokud si s ním všechno pěkně nevyříkáš.
krok
Ach bože, Káji, počkej, až tě najdu. Já ti dám Sněhovou královnu.

Doktor přijížděl na plavém koni k dračí sluji. Všechno bylo správně: mnohohlavá saň a přivázaná, vyděšená princezna, jež dobře ví, že bude vysvobozena.
Klidně se díval příšeře do čtyřiceti šesti očí a pověděl jí cosi v dračí řeči, načež roztáhla křídla a odletěla. Sonickým šroubovákem zbavil princeznu pout a vytáhl ji za sedlo.
Princezna přišla o představy hrdinů v lesknoucí se zbroji na bílých koních, kteří za doprovodu cákání krve vysvobozují spanilé panny.
Trochu nakvašeně, pro nedodržení scénáře, se zeptala: „O ruku mne nepožádáš?“
„Ne, ale společnice by se mi hodila. Máš ráda hvězdy? Jsem Doktor z TARDIS.“ představil se.