Zkrocení zlé ženy

„Káčo, Kačenko, jsem doma! Kdepak mám svoji milou ženušku?“
Přelítnu očima kuchyň i sebe, je všechno v pořádku? Nejspíš ne, ale znovu to zkontrolovat nemám čas, musím vítat.
Culí se jak měsíček na hnoji a nese něco zabaleného v papíru. Doufám, že ne další neškodnou zábavu do postele.
„Katuško, tobě to dneska sluší! Přinesl jsem ti pro radost kytku!“
Zašustí papírem, vytáhne svazek kopru a podá mi ho.
Přinutím se usmát, vezmu jej a přivoním.
„Krásná květina. Děkuji, můj pane.“
Omlátila bych mu ten kopr o hlavu, kdybych nevěděla, jak rychle dokáže přestat být hodný... A jak nerad to dělá.

Hortensio: „Zkrotil zlou ženu. Ať je dlouho živ.“
Lucentio: „Že dokázal to, divoucí je div!“
DRÁTENÍK spí
Sluhové DRÁTENÍKA odnášejí zpátky před hospodu.
ŠLECHTIC se skrývá za stromem.
HOSPODSKÁ vychází ven, DRÁTENÍK se probouzí a zvedá.
HOSPODSKÁ: „Už ses vyspal, ožralo? Zaplatíš nebo co?
DRÁTENÍK: „Nedovoluj si, babo? Jsem třináctý hrabě z... To je fuk. Mít tu své lidi, dal bych tě spráskat.“
HOSPODSKÁ: „Ty mě?! (ubalí mu facku)
ŠLECHTIC se směje za stromem.
HOSPODSKÁ: „Jestli je vás tu víc, ztřískám vás klidně všechny."
ŠLECHTIC jí dává peníze za dráteníkovu útratu a odchází.
ŠLECHTIC (z bezpečné vzdálenosti): „Petruchia na tebe!“

Pověsti o ní už dávno přesáhly hranice Padovy a roznesly se do daleka. Jaký proto div, že na obchodníka s hedvábím, který se vrátil z návštěvy jejího otce, se všichni mladíci z okolí sesypali jako vosy:
„Je opravdu tak krásná, jak se vypráví?“
„Milá, laskavá, vstřícné povahy?“
„Cudná, pravá panna z dobré rodiny?“
„Je její věno tak pěkné jako ona?“
„Vypadá jako plavý anděl z nebe?“
„Nelže zvěst o jejím mládí a svěžesti?“
„Byla by z ní dobrá nevěsta?“
„To vám opravdu nemohu prozradit,“ smutně odpověděl kupec a promnul si bouli na čele, „já Biancu neviděl. Se mnou hovořila Kateřina.“

Nechci se vdávat a ani nebudu. Kdepak ty věci. Nechte si na mě zajít chuť, drazí pánové. To radši budu od teď až navěky hrát megeru a fúrii a na každého řvát a hádat se. Když budou se mně vyptávat, budu skoupá na slovo a dobrého slova ode mě neuslyší vůbec nikdo. Aspoň navenek. Kdo by měl o takovou ženskou zájem, že ano. Tak vyhnu se zájmu nápadníků celkově a nebudu je muset odhánět jak otec od sestry, div ne pometlem. Tohle mi prostě musí vyjít.
„Neboj se, Kačenko, dokud se nevdáš ty, tvou sestru z domu nepustím.“
„Ale tati!“