Pán prstenů

Téma: Proč bychom se netěšili
Fandom: Lord of the Rings
Hnali se nočním vzduchem. Blížili se. Věděl to. Takhle živý už se necítil - hodně dlouho.
Ačkoli živý nebyl ten správný výraz. Spíš...vzrušený? Mohou být přízraky vzrušené?
Možná dychtivý.
Stejná emoce - pokud to emoce byla - vyzařovala i z jeho doprovodu.
Byli už tak blízko. Měli jej prakticky na dosah. Vycenil zuby.
Felbeasti s žuchnutím přistáli a přízraky se vydali na Amon Hen.
Cítil ho. Viděl ho. Už ho skoro držel...
A pak mu to ten Živý překazil.
Ale Witchking of Angmar, nejvyšší z nazgúlů nad tím jen mávl rukou.
Času zbývalo dost a on neměl důvod nevěřit, že misi nesplní.
_______________________________________________________________________________________________
A to je vše, přátelé. A já se v duchu prvního a pro sebe posledního tématu těším na příští rok, nebo na jinou, další challenge :-)

Fandom Pán prsteňov, paródia
A/N: S radosťou venujem Arn Dair, Angie, Witch a Markovi s odkazom... Už len pár dní! A na konci mája to poriadne zapijeme :)))
Plavili sa jednou z posledných lodí do krajiny veľkého Manwëho.
„Vážení! Padla!“ radostne oznámila Galadriel.
„Konečne, strašne sa to vlieklo,“ Elrond si zapálil cigaru.
„Čo sa to tu deje?“ Frodo nechápal.
„Prekvapený?“ otočil sa k nemu Gandalf. „Hrali sme predstavenie...“
„Ste blázni?“
„Svojím spôsobom sme blázni, ktorí sa nudili.“
„A čo Aragorn, Arwen a ostatní?“
„Komparzisti...“
„Ale...“
„Sme amatérski umelci. Stredozem bola pre nás doska, ktorá znamená svet...“
„Kto bude robiť trailer?“ Elrond s Galadriel nerušene konverzovali.
„Vraj Melkor... Saruman poskytol rozhovor novinárom...“
„Kde je tá zmluva na výnosy z reklamy?“ na palubu vtrhol Sauron s logom ORIFLAME na hrudi.

Téma: Učení mučení
„Prosím, prosím, už mě to nauč! Už jsem dost veliký!“
„No, já nevím. Doma ti přeci říkali, že máš ještě pár let počkat.“
„Nikdo se to nedozví!“
„Jistě, stejně jako o těch ukradených jablkách. Chlubil ses jimi po celém Kraji!“
„Ale to už je dávno, to už si nikdo nepamatuje.“
„Tak dobře. Ale jestli mi zas někdo bude říkat, že tě jenom kazím…! Zkus to. Ale pomalu!“
Chrchly, chrchly, prsk.
„Řekl jsem pomalu! Vychutnej si to.“
Pro malého Pipina nebylo zrovna jednoduché naučit se správně kouřit dýmkové koření.
Ale vědomí, že se vyrovná Smíškovi, za těch pár záchvatů kašle stálo.
Fandom: Pán prstenů

Fandom: Pán Prstenů.
(To to trvalo...)
Poznámka: preslash a přísahám, že jsem v tom nevinně. Můžou za to ti dva (a Titany, kterou tímto zdravím, věnuji jí tuto stoslůvku a posílám fiktivní jablko). Přehlasovali mě a já jsem moc unavená na to, abych jim vzdorovala.
Aragorn odešel za dalšími nemocnými. Hobiti zůstali sami.
„Smíšku, zavři oči.“
Zašustění.
„Přivoň si.“
„Pipe, to je Dolanské listí! Z mého batohu!“
Otevřel oči. Pipin se na něho šklebil.
„Batoh ti leží u postele, Chodec ho celou dobu viděl…“
Pipin odběhnul pro něco k jídlu. Smíšek zatím seděl v posteli, kouřil a vzpomínal na krále Théodena. Ze zamyšlení ho vytrhlo až jablko, které po něm hodil Pipin.
„Posuň se trochu.“
„Pipine, to je moje postel.“
„Přece bys nenechal vlastního bratrance stát.“
Posunul se.
„Pipine, to je moje...“
„Pst. Hlavně to tu nepodpal."
Později té noci hledal Bergil svého kamaráda marně.

Fandom: Pán prstenů
Nikdy to už nebude jako dřív.
Všichni mě opustili.
Elfové jsou krásní a zpívají, ale já to neslyším.
Nějak jsem otupěl, ztratil chuť žít a touhu milovat.
Jsem jako prázdná studna, do které můžeš křičet, ale nikdo ti neodpoví.
Počítám poslední dny svého života a vlastně už mi na ničem nezáleží.
Přišli sem nějací lidé, měli veselé hlasy a radovali se.
Ale vůbec nevím, kdo to byl a co chtěl.
Pak zase odešli, jako všechno dobré v mém životě.
Proč jsi mě opustil?
Proč jsi to Bilbovi udělal?!
Bylo nám spolu tak dobře.
A tys to všechno zkazil!
Můj... milášku!

Milovaly jsme slunce, louky, vodu a traviny.
Sledovaly jsme růst plodů, těšilo nás pěstovat, zušlechťovat a obdělávat.
Měly jsme se dobře, v těch starých časech. Naše zem pro nás byla vším. Zralá jablka, sladký med, zlaté obilí… to bylo tenkrát nejdůležitější.
Pořád nás to těší, jen někdy, když k nám vítr zanese vůni vzdálených lesů na horských úbočích, s lítostí si připomínáme, co jsme ztratily.
Možná jsme se ukvapily. Odešly jsme příliš daleko, příliš dávno. Jen pramálo jsme myslely na to, co za sebou zanecháváme. Teď už nenajdeme cestu zpátky.
Zbývá jen doufat, že naši enti najdou cestu k nám.

Jak krátký čas nám byl vyměřen po všem čekání, Esteli.
Snad se otec obával i právem, že bys svůj úkol po mém boku už nesplnil, ale já se domnívám jinak. Spíše byl veden nechutí ke ztrátě, už druhé.
Nakonec jsi uspěl. Nedals mu na výběr a já se radovala.
Vzala bych dnes slovo zpět? Docela jistě ne.
Byla jsem šťastna, Esteli, můj milý, pro světlo ve tvých očích, pro zvuk tvého hlasu, pro lásku, kterou jsi mi mohl prokazovat denně.
A teď, když tě s poctami uložili pod královským palácem...
Tvůj dar jsem si zvolila dávno. Je čas jej přijmout.
> (Pán prstenů)
> (Pokud se divíte, co to má společného s nadějí, pak vězte, že právě to je překlad jména Estel.)