DMD č. 11. pro 11. 4. 2014. Téma: Spřízněná duše

"Já jsem strašně unavenej! A musím ještě napsat čtenářský deník! Bůůů!" rozbrečel jsem se.
"Nebreč Kiliáne," oslovila mě má sestra, "pusť mě k tomu."
"Ne, musím to zvládnout sám!"
"Nemusíš! Tak, vždyť tady už zápis máš."
"Musíme mít dva zápisy."
"Dobře, co si četl?"
"No, Pána prstenů - Návrat krále."
"Dobře, připomeň mi, jak to začíná."
"Jak Gandalf s Pipinem jedou do Minas Tirith."
.
.
.
"Tak, hotovo."
"Ještě musím udělat ilustraci."
"Ach jo. Dobře, nakreslím ti Gluma."
"To udělám já."
"Ne!"
"Jseš fakt skvělá, moc děkuju. Nevím, jak se ti mám odvděčit."
"Odvděčíš se mi, když nebudeš psát úkoly v deset hodin!"

Cyklistický výlet se zdál být dobrým nápadem.
Prudké, táhlé stoupání ji vysílilo už ve třetině, ale nehodlala se vzdát. To, že zůstane z jejich skupinky beznadějně poslední, ji štvalo. Konečně se cesta začala svažovat. Blížila se k ostatním, když tu se ozval podivný zvuk a její kolo sebou začalo cukat. Když se dostala k ostatním, Greta vrhla významný pohled nejdřív na ni a pak na Chrise.
"Nejste vy dva náhodou příbuzní?" zeptala se.
Saskiino obočí zmizelo v ofině. "Ne."
"V tom případě musí být příbuzná vaše kola, protože najet na stejný střep se dvěma lidem jen tak nepovede," usoudila blondýna.

Jemné kmitání příze mezi unavenými prsty. Tisíce a tisíce vláken.
Záda, která už ani nepřestávala bolet. Oči, které vytrvale pálily. A práce, která nikdy nekončí...
*
„Se mi zdá,“ zabručela Klóthó, „že tu máme nějakej populační boom. Jak králíci...“
Atropos zasykla námahou.
„Válka,“ suše objasnila a pracně dál pižlala tlustý svazek příze.
Lachesis smutně zavrtěla hlavou.
„A nedaj si pokoj. Vážně, já bych je občas...,“ rozhorlila se, a dvě vlákna využila její nepozornosti a propletla se.
„No vida, další spřízněná! A tohle nerozmotám. Tak schválně... Nějakej Montague a ňáká Kapuletová.“
„Snad to těm dětem vyjde,“zasnila se Klóthó.
(Atropos se ušklíbla.)

Když jsem tě viděla poprvé, připadal jsi mi ošklivý.
Když jsem tě viděla podruhé připadal jsi mi drzý.
Když jsem tě viděla potřetí, tiše jsi mi doléval gin s tonikem. A do každé sklenice přidal okurku.
Nevím po kolikáté jsem tě viděla, když jsi mi zapálil vlasy, ale v tu chvíli jsem se zamilovala.
Zdálo se mi, že se doplňujeme, ve všem mi rozumíš, na všechno máme stejný názor.
Pak fáze akutní zamilovanosti přešla.
Když jsem s tebou mluvila naposled, vysvětloval jsi mi, kde je zásadní chyba v konceptu DMD.
Ale i tak si myslím, že jsi moje spřízněná duše.

Jsi moje spřízněná duše.
Víš, proč jsem si tak jistá? Když nejsi se mnou, je to, jako by mi chyběla část těla. A když je mi hodně špatně, představuji si, co bys řekl. A pak slyším tvůj hlas v hlavě stejně jasně, jako bys stál za mnou a šeptal mi slůvka uklidnění do ucha.
Ačkoliv jsem rozbitá, ty mě vždycky neúnavně lepíš dohromady.
Dokážeš vedle mě sedět hodiny, neříct ani slovo a přesto vím, že rozumíš.
Začneš-li větu, dokončím ji, tak dobře tě znám.
Jsi moje druhá polovina, o které jsem nevěděla, že mi chybí, dokud jsi nepřišel ke mně.

Vlastně si ani nebyli moc sympatičtí, ale měli toho příliš společného.
A tak se dali dohromady.
Dlouhý míval křeče ve svalech a hypermobilní klouby. A ty zlomeniny - dlouhé kosti prostě nejsou o moc pevnější než krátké.
Širokému se sice do břicha vešlo leccos, ale s nekontrolovatelnou žravostí přicházely klasické civilizační choroby, extrémní překyselení žaludku a o hrozbě vzniku bulimie se nebudeme rozšiřovat. Některé dny bez léků na trávení byly plné bolesti a nepopsatelných zažívacích komplikací.
Bystrozraký trpěl strašlivou migrénou pokaždé, když použil svůj superzrak.
A princ? Drsná doba vyžadovala válečníky, ne nepraktické snílky. Byl to hodný kluk, ale prostě lůzr.

Telefon zazvonil jen krátce. Přesto ho Petr okamžitě vylovil z kapsy a začal horlivě odepisovat. Tvář mu rozzářil zasněný úsměv.
"Přítelkyně?" zeptal se Marek po chvíli.
Dočkal se jen souhlasného kývnutí.
Počkal.
"Vypadá to, že ji máš fakt rád," zhodnotil to Marek, když mu Petr začal znovu věnovat pozornost.
"To mám," uznal Petr. "Jsme si neskutečně blízcí," usmál se.
Chvíli bylo ticho.
"A co ty? Máš přítelkyni?" zeptal se Petr.
Marek se však jen zasmál. Jako by na té otázce snad bylo něco vtipného.
"Ne," odpověděl.
Petr kývl a zadíval se do prázdna.
Markova pohledu si tak už vůbec nevšiml.

Pan bobr seděl v křesle, nohy položené na stoličce a kouřil fajfku. V krbu hořel oheň a jeho praskání se mísilo s tichým šuměním vody, přicházejícím zvenku. Paní bobrová seděla u šicího stroje a něco mu vyprávěla. Bobr ji poslouchal jen napůl, zahloubal se do vlastních myšlenek. Vzpomínal na dobu, kdy byl mladý a kdy si Paní bobrovou namlouval. Na každou schůzku ji přinesl jako dárek rybu, jak se chlubil svým rybářským uměním, ona mu ale vždycky trpělivě naslouchala. Vzpomínal také jak ji požádal o sňatek, svatebním darem pro ni byla tahle hráz...
"Muži, ty vůbec neposloucháš, co ti říkám!!"

„... dvaadvacet... třiadvacet... dva tucty.“
Počty souhlasily. Ale ten nepořádek! Takhle zanedbaný sklad dlouho neviděl.
„Prosímvás, ukliďte tu. Válí se vám to všude, ještě se zničej a budeme je muset odepsat!“
Skladník cosi nevrle zamrmlal.
„Dobře, to bylo jednadvacet palců. Kde máte čtyřiadvacetipalcové?“
Pokyn rukou, jiné oddělení.
„Tohle už přestává všechno! Vždyť se vám tu válejí na zemi!“
Strčil do nich špičkou boty.
Jedna z duší od kola se prohnula a zahihňala. Asi byla lechtivá.
Druhá se kolem ní ochranitelsky ovinula.
„Cože? Ony tu snad... vy podporujete...?“
„A kde si myslíte, mladej, že furt berem tolik duší do malejch koleček, aha?“

Zástupce rodu Corvus s druhovým jménem corone, ať už černé barvy nebo barvy o odstín světlejší, se vyznačuje tím, že při přesunu ze vzduchu na zem vyhledává a při následném pobytu na výše zmíněné zemi dává přednost společnosti zástupce téhož rodu a druhu. Tato činnost pak implikuje obdobné chování u zástupců Homo sapiens sapiens. Tedy že takovýto zástupce vyvíjí aktivitu, aby navázal vztah se zástupcem nejen stejného rodu a druhu, ale i s obdobnou pozicí na společenském žebříčku a s obdobnými vlastnostmi a hodnotami. Pokud k navázání takového vztahu dojde, dá se pro dané zástupce použít odborný termín anima coniuncta.