Dvě poloviny jedné duše

Jsi moje spřízněná duše.
Víš, proč jsem si tak jistá? Když nejsi se mnou, je to, jako by mi chyběla část těla. A když je mi hodně špatně, představuji si, co bys řekl. A pak slyším tvůj hlas v hlavě stejně jasně, jako bys stál za mnou a šeptal mi slůvka uklidnění do ucha.
Ačkoliv jsem rozbitá, ty mě vždycky neúnavně lepíš dohromady.
Dokážeš vedle mě sedět hodiny, neříct ani slovo a přesto vím, že rozumíš.
Začneš-li větu, dokončím ji, tak dobře tě znám.
Jsi moje druhá polovina, o které jsem nevěděla, že mi chybí, dokud jsi nepřišel ke mně.