One piece

Zdálo se mu o mořském vzduchu. Hvízdal mu kolem uší, cuchal už tak dost zacuchané vlasy a tahal za oblečení. Houpavý pohyb mu vykouzlil na rtech úsměv, vlnky skotačící na mořské hladině vrátily zářivou jiskru do jinak matných očí.
Úsměv i jiskra pohasly s příchodem rána.
Postel byla příliš měkká, pohodlná. Vzduch příliš čistý, bez štípavé soli zvláštně jemný.
Věděl, že takhle je to správně.
Moře by mělo být přenecháno nové generaci, novým snům. Nová dobrodružství čekala na své strůjce.
Přesto však zavřel oči a nechal se pohltit představami.
Jenom na pár minut, než se ocitne zpět ve své kleci.

Zpod mohutného stromu pozoroval neklidné moře.
Vlna narazila na útesy pod ním a on si ke rtům přiložil flašku rumu.
Pamatoval si, jaký byl pocit stát na lodi za takovéhoto počasí. Houpavý pocit jako by se ho zmocňoval i teď, přestože pod ním byla jenom pevná země.
Když zavřel oči, mohl skoro předstírat, že se posledních padesát let nestalo a on stále křižuje moře s pirátským králem.
Jenomže pak oči otevřel a místo otevřeného moře spatřil ostrov, svůj nový domov.
A na obličeji ucítil kapku.
Se zachmuřeným výrazem si pomyslel, že to musí být rozlitý rum.
Další vlna, další lok.

Království Alabasta. Zmítané boji a postižené suchem, trvajícím již tři roky.
Vesnice Yuba, obléhaná písečnými bouřemi. Ale uprostřed vesnice stojí pumpa. Na rozdíl od svého zaprášeného okolí je čístá, není na ní ani stopa po rzi a jasně se leskne na slunci. Člověk si při pohledu na ní položí otázku, proč stojí taková pumpa uprostřed zničené a na první pohled mrtvé vesnice?
Odpověď je jednoduchá: Kvůli víře. Ve vesnici zůstal jeden stařík, který věří, že jednou zas začne pršet a vesnice znovu ožije. Každý den chodí k pumpě, kope studnu a mumlá si pro sebe: "Yubu nikdy neporazí pouhý pisek!"