DMD č. 3. pro 3. 4. 2015. Téma: Proměnná

Zvedl telefon. ,,Ano? 23-805," řekl do sluchátka. ,,Jo, 805. Je to stejné."
Dveře se otevřeli a Visiteur vešel dovnitř. Henri zvedl hlavu od své práce a kývl na pozdrav.
,,Jak to šlo?" zeptal se.
,,Normálka," odpověděl. ,,Všechno by mělo jít podle plánu."
,,Jak se tak koukám, vzduch venku se vyčistil od helia," informoval Henri.
Visiteur si dopřál krátký vítězný taneček, nad kterým Henri pouze pobaveně zavrtěl hlavou.
,,Co dál?" zeptal se.
Visiteur rozprostřel na stole svůj plán. ,,Prošel jsem všechny proměnné. Zabráníme chlápkovi natrhat kytky," ukázal na první bod. ,,A v roce 2250 bude nezávadná voda," ukázal na poslední.
,,Logický."

A byla zima. Mágové Neviditelné univerzity drkotaly zuby, každý zalezlý v posteli, přikrytí pod peřinou až po špičku svého špičatého klobouku. Jen Vzoromil Výsměšek navlečený do medvědí kůže vysekával otvor do zamrzlé hladiny Ankhu - chystal se lovit bahenní tuleně. Výbornou delikatesu, věčně spící pod bahenní čarou Ankhu.
Vlastně ještě jeden mág nečekal na jaro v peřinách. Rozšafín Ctibum zíral na zeď v Budově silnoproudé magie a neslyšně pohyboval rty, jak v duchu propočítával rovnice pro rozbití thaumu. Minule to s thaumickým reaktorem moc nevyšlo... Tentokrát to všechno musí sedět! Každá proměnná! Jediná chyba a vytopí nejen univerzitu, ale celé univerzum!

"Chytils toho zloděje těl rychle, Solomone," pokýval hlavou uznale Kaifáš.
"To není pachatel," zavrčel detektiv. "Jen klíčový svědek."
"Však on všechno napráská, až ho začneme mučit."
"Tím bych si nebyl jistý, velekněže. Víš, celou dobu jsi mě vodil za nos. Ztrácel jsem kvůli tobě čas výslechem učedníků, stráží a těch potrhlejch ženskejch. Tohohle svědka jsi mi ovšem zatajil. Aurel se naštěstí přihlásil sám."
"Nevěděl, co ho čeká, blbec."
Špinavý mužíček vedle detektiva se napřímil. Jeho obličej zazářil jako blesk. Kaifáš se přikrčil.
"Takže už asi tušíš, kdo to udělal," ušklíbl se Solomon King. "A jistě chápeš, proč ho nemůžu zatknout."

Za devatero roky školní docházky, v krajině reálných čísel, bydlela jedna proměnná. Jmenovala se Eliška, ale protože neuměla psát a podepisovala se křížkem, říkali jí X.
Jednoho úterý se dostala do krásné, prostorné rovnice.
„Jé, to je místa, tady se mi líbí,“ libovala si a začala vesele skákat z jedné strany rovnítka na druhou, až zakopla a ulomila si levou nohu.
Celá uplakaná klopýtala za proslaveným doktorem Bělounem.
„Vidím, ale tu ti nepřišiji,“ zamračil se, „můžu ti ale tu druhou narovnat.“
Vždy když potom Eliška zvedla ruce nad hlavu, vypadala jako velké ypsilon.
Proto jí kamarádi začli říkat také Y.

„Jak to, že ti nikdy nevybuchne kotlík?“ zeptal se Neville zoufale.
„Stačí přesně dodržovat postup,“ odpověděla Hermiona a tvářila se moudře. „Je to jednoduché a logické.“
„Jednoduché…“ zaúpěl.
xxx
„Pane Pottere, chtěla jsem přeměnu jehelníčku na želvu. A toto je?“
„Krysa…“
„Slečno Grangerová, můžete panu Potterovi vysvětlit, kde udělal chybu?“
„Použil jsi špatnou inkantaci, Harry.“
„Kdo si má všechny ty divný slova pamatovat…“
xxx
Hermiona občas své kamarády nechápala. Vždyť přece stačilo znát pravidla. Opravdu to bylo snadné! Všechno školní učivo se v její mysli samo skládalo do přehledných vzorců.
Vztahy byly horší… Proč, u Merlina, neexistuje nějaký návod i na ně?

"Všechno je zařízeno," prohlašuji vesele a podávám Kubovi seznam.
"Ukaž... Takže, voucher máme, jízdní řády vytištěny, lístky do divadla uklizeny ve speciálních deskách. Pláštěnky koupeny, nabíječky připraveny. Oblečení se zabalí den předem. No, máš to hezký, ale stejně si na něco zapomněla," vrací mi s úsměvem papír.
"Ale na co? Vždyť je tu všechno. Víc nepotřebujeme. Takže nerejpej, stejně pojedeš," mručím ukřivděně.
"Na cestu ne, ale zapomínáš na jednu proměnnou. Kdo se postará o toho chlupatýho zmetka?" dodává klidně a odchází si číst.
"No jo vlastně," beru do rukou mobil. "Ahoj mami..."
"Kdy ho přivezete?" ozývá se z druhé strany.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či nie si na rekvalifikačnom kurze, kam ťa bol predseda poslal.
- Jáj, ten mi ani nespomínaj. Na programovanie ma poslal.
- A dozvedel si sa dačo?
- Veruže dozvedel. Aj som si to zapísal: ‚premenná… je logické… pamäťové… miesto so svojou hodnotou!‘.
- Čo hovoria? Urážajú nás?
- Neviem, ale pre istotu som im valaškou kydol a už ma tam nikto neuvidí. A keď predseda bude mať reči, pošleme tam jeho. Keď naňho začnú takéto reči vyťahovať, veru neviem, či ešte niekedy nejaký kurz usporiadajú.

„Tak jsem to naplánoval!“ zvolal James a přizval nás k hustě pomalované magnetické tabuli plné dlouhých vzorců a komplikovaných grafů. „Je to vlastně úplně prosté. Vezmeme do úvahy trajektorii pohybu objektu A, přidáme k ní trajektorii pohybu objektu B a do průsečíku obou drah postavíme objekt C, jehož funkci můžeme vyjádřit tímto vzorcem. Proměnnou X získáme výpočtem A/B x koeficient 0,6 - po dosazení získáme výsledný efekt. Tohohle Y si moc nevšímejte, to je faktor, který nemůžeme ovlivnit.“
Zíral jsem na ty čmáranice a usilovně se je snažil pochopit. Marně.
„Jamesi?“ ozval se Hammond. „Co kdybychom ten klavír prostě nechali spadnout?“

Možno hrát v průběhu dlouhých cest a nekonečných nocí.
Pro 1–mnoho hráčů.
Vezměte příběh. Nejlépe jeden z těch klasických a známých. Rozeberte ho na nejmenší pozorovatelné kousky. Získané úlomky rozdělte do hromádek – postavy, emoce, předměty, vůně, zvuky… Buďte trpěliví a nemějte strach. Však ono to celé půjde zase složit.
Obnažte kostru příběhu. Pevné a neměnné části. Pozorujte, jak je utvářena. Ohmatejte klouby a zkuste, nakolik je páteř možno prohnout. Teprve když ji řádně prozkoumáte (možná vytvoříte i náčrtek), odložte ji opatrně stranou.
Vraťte se k hromádkám. Prosejte je mezi prsty. Jeden úlomek si vyberte a změňte ho.
Začněte vyprávět.

„Luciusi?“
„Změna plánu. Musíme akci odložit.“
„To se Řádu nebude líbit…“
„Kašlu na ně!“ vyjel Lucius na svého nejlepšího (čti - jediného) přítele.
„Co se stalo? Nepodařilo se ti Nagini zlikvidovat?“
„To ano,“ odpověděl a pak dodal, jako kdyby tomu sám nevěřil: „Narcisa je mrtvá…“
Severus zalapal po dechu. Lucius si mohutně přihnul z lahve Ohnivé whisky, načež řekl s lehce maniakálním úsměvem:
„Teď mi snad uvěří i vlkodlak, že to se změnou stran myslím vážně.“
Severus přikývnul. Pokud Voldemort způsobil Narcisinu smrt, udělá Lucius cokoli, aby se pomstil. Jedna proměnná v rovnici války se tím vyjasnila. Proč jen neměl radost?