DMD č. 3. pro 3. 4. 2015. Téma: Proměnná

Svět sestavil před zrozením prvního člověka rovnici. Jednoduchou, efektivní.
Na pravé straně stálo konečné číslo, věk smrti.
Na levé trůnila změť proměnných. Některé dal svět každému jedinci do vínku, jiné si musel zasloužit sám.
Láska. Štěstí. Zdraví. Inteligence. Lidskost.
Právě lidskost se stala tou nejproblematičtější.
Někdy lidskost - dosahující i záporných hodnot - zapůsobila na proměnné jiných.
Inteligence mohla slábnout.
Láska se mohla stát pochybnou a iracionální.
Někdy právě záporná lidskost doháněla jiné lidi k hrůzným činům.
Hrdinu k tomu, aby použil stejný jed jako nepřátelé a napustil jím jablko, které okusil.
Někdy se stalo, že rovnice ve výsledku neměla žádné řešení.

„Otče?“
„Ano, princezno?“
„Jak jsi věděl, že nás zradil zrovna Jeremy?“
„Pamatuješ si na vzorce, které jste se učili řešit ve škole?“
„Trochu.“
„V každém vzorci hledáš proměnnou. Jak zjistíš, jakou hodnotu má x?“
„Rovnici vypočtu.“
„Použiješ logiku, princezno. Věděli jsme, že na nás někdo donáší policii. Netušili jsme však kdo. Vypustili jsme proto informace o pár místech, na kterých se mělo uskutečnit předání včerejší zásilky. Na Jeremyho místu se objevila zásahovka."
"Takže jste předpokládali, že on je vaše proměnná?"
"Chytrá holka."
"Ale co, když má rovnice víc neznámých?"
"Tahle ne, princezno."
Mýlil se.
Tahle rovnice měla ještě jednu proměnnou.

"Vidíš tu hvězdu?" promluvil na mě jednou večer. Řekl jsem mu, že jsem příliš unavený, abych měl sílu dívat se na hvězdy. Netoužím po ničem jiném, než se v klidu prospat.
"Já myslím támhletu," opakoval Malý princ, jako by mě ani neslyšel.
Neměl jsem sílu dál se s ním přít, a tak jsem upřel oči nahoru.
"Říká se jí Proměnná," pokračoval.
"Ano a pročpak?" zeptal jsem se ospale.
"Často mění náladu," odpověděl po chvíli.
"Hvězdy přece nemají nálady," namítl jsem.
"A přece, vždy, když je šťastná, září, a když ne, pohasíná."
"Teď zrovna září," řekl jsem.
Malý princ se usmál.

Byla to šachová hra, která trvala celý život. Musel být o několik tahů v předu a počítat se všemi možnostmi, pokud chtěl přežít. Lidé byli jen figurky na šachovnici - některé se daly použít k matu, ale jiné bylo třeba nemilosrdně obětovat.
Každý tah měl v sobě tisíce proměnných, stovky variant, všechny třeba vzít v úvahu. Jediná chyba znamenala ztrátu království a smrt.
Ale s jednou proměnnou jeho strýc nepočítal. I Laurent si nejprve myslel, že je to jen tupý barbar, zbytečný pěšák, trn v patě. Teprve když použil meč na jeho vrahy místo jeho samého, pochopil, jak moc se mýlil...