DMD č. 3. pro 3. 4. 2015. Téma: Proměnná

„Nerozumiem!“
Hermiona si povzdychla nad rovnicou z matematiky.
„Načo musí chodiť do muklovských kurzov?“ natiahol Draco.
„Aby mal všeobecný prehľad,“ odfrkla naspäť.
„Áno, ten teda bude mať,“ zaškľabil sa. „Počúvaj, Andrew. Ja som to už pochopil. Skús si predstaviť miesto tých čísiel strýkov Severusa a Pottera. Keď k nim priradíš ich premennú... čiže hocakú situáciu, v ktorej sa môžu tí dvaja objaviť spoločne, či už pôjde o nevinné stolovanie, náhodné stretnutie alebo nebodaj konverzáciu... výsledok bude vždy rovnaký. Bude to katastrofa, ktorá bude mať akurát inú závažnosť...“
„Draco!“
„Premenná môže byť hocaké číslo?“
„Áno. Vidíš? Stačí len použiť správny príklad...“

Vítr přinesl vlhký pach Temže a smrad toho nejlevnějšího uhlí.
"Musíš se soustředit a hlavně neotvírej oči."
Ruce slepého starce zamířily z otevřeného okna.
V ulici hluboko dole začaly pískat policejní píšťalky.
"Další vrah," zašeptal stařec, "Nejde přehlédnout."
Chlapec údivem otevřel oči.
V klubku provázků za zavřenýma očima poprvé uviděl řád.
Nenávistí zářící mysl vraha.
Dveře zapraskaly a dovnitř vpadl policista v cylindru.
Po tolika schodech marně popadal dech a při pohledu na kotlík roztavené liteřiny zbledl.
"Je to nutné?"
Odpověď znal a přesto...
Někde dole práskl výstřel, jedna píšťalka zmlkla.
"Rychle!"
Stařec unaveně vstal a v kotlíku zavřela krev.

"Padmé je mrtvá, můj pane. Zabil jste ji vy sám," pravil poskok. V tu chvíli jej možná ani nenapadlo, co vše by mu mohl Darth Vader udělat, když mu sděluje takovou zprávu.
Darth Vader zuřil. Tato zpráva jej zabolela. Pronikla do zbytků jeho duše. Přímo do nitra a zabila to poslední. Zabila naději.
Darth Vader křičí ve svých myšlenkách. Křičí a úpí pro svou mrtvou lásku.
Měls mlčet, ty malý zmetku! Vypíchl bych ti za to oči! Budeš trpět, jak trpím já!
Na hlas ale řek jenom: "Někde se tedy stala chyba. Nějaká záludná intervenující proměnná ovlivnila mé výpočty. Překvapivé."

"S tím naším Bilbem je to těžké," stěžovala si Beladona při nákupu zeleniny na trhu paní Cvalíkové, "xkrát jsem mu říkala ať doma nehloupne a nezlobí tak tatínka."
"Děti jsou jak z divokých vajec," souhlasila paní Cvalíková a znaleckým okem hodnotila barvu nabízených rajčat.
"Jenže on si nedá říct, zrovna včera nám natahal do ložnice spoustu hlíny, trávy, listí a říkal, že nám to tam vyzdobil jako u elfů!"
"Neříkejte," podivila se paní Cvalíková a sebrala si další rajčata. Barvu měla pěknou.
"Jindy zase dělá čaroděje, bojovníka, draka... nikdy nevíme, co si zase vymyslí."
"Příšerné. Vezmete si rajčata? Jsou pěkná!"

Neznámý X obarvil v ovčíně polovinu ovcí na modro. Majitelka jen protočila oči.
Kdosi, nazvěme jej pan Y, přemluvil celou malotřídku, aby si do lavic sedla v plavkách, s ploutvemi a šnorchly. Slečna učitelka z toho měla psotník.
Jakýsi dareba (třeba Z?) poslal do nemocnice bezdomovce s odepínací zakrvavenou umělou nohou. Novou ošetřovatelku museli křísit tři doktoři.
V pět ráno zvedl mladý farmář oči vyčítavě ke stropu. Na půdě zvonilo padesát budíků. Který...? T?
Mechanika nahá dáma v traktoru šokovala. Kolegy v garážích nadchla. Kdo to byl? Pan U?
Lisa, Anna, Britta, Bosse a Olle mají jasno. Lasse se vrací.

„Mohu se zeptat, kam plujeme, madam?“ zeptal se. Pohár vína položil s tlumeným klapnutím na stůl.
„Na sever. Nejkratší cestou a co možná nejrychleji. Máme doručit jistou zásilku,“ odpověděla vyhýbavě a jemu neušla ironie v jejím hlase.
„Jakou zásilku?“
Přimhouřila oči a zkoumavě si ho měřila.
„Nemyslím si, že to potřebujete vědět, pane Sullivane.“
Rozhovor byl u konce. Čepel nože lesknoucí se ve tmě mezi nimi i po letech stála jako hradba.
Sullivan věděl, že naléháním si důvěru nezíská a dokud si ji nezaslouží, zůstane pro něj skutečný cíl jejich plavby jen velkou neznámou ukrytou v obálce s červenou pečetí.

"To je nádhera, babi!" kvičí Nina. Kiki má od včerejška čtyři štěňátka. Maminka si je ještě pečlivě střeží, ale Nina už teď dobře ví, že jsou strašně roztomilá. "Nino, buď trochu potichu, ať je nerušíme. Sedni si zpátky ke stolu, ať dopíšeme úkoly do školy." Nina se zdráhavě došourá i s aktovkou ke kuchyňskému stolu potaženému voskovaným plátnem. Má ráda tenhle vzor s růžičkama. Nemá ráda matiku. Snaží se dopočítat poslední příklad s proměnnou x, ale myšlenky se zatoulají. Dva rodiče plus jedna Nina rovná se tři. Kolik se rovná dva rodiče plus tatínkova nová cizí paní plus jedna Nina?

Bylo po bitvě. Alespoň pro nás. V uších mi stále ještě zvonil hlas Glorfindelova herolda: „Ústup! Ústup!“ Mrtvé jsme nechávali ležet.
V údolí pod námi klidně protékal Sirion. Hleděl jsem do jeho vod. Ruka, kterou jsem držel v dlaních, byla ještě teplá, ale pomalu chladla. Ač jsem nechtěl, vyhrkly mi slzy.
„Netruchli, můj princi.“ To byl Ecthelion. Ve tváři měl stříkance černé krve.
„Byl to můj přítel,“ zašeptal jsem.
„Byl to voják.“
„Znal jsem ho…“
„Voják. Stejná zbroj, stejný štít. Jenom voják.“
Vzhlédl jsem naplněn nenávistí.
„Každý muž je nahraditelný,“ řekl ledovým hlasem. „To si pamatuj, pokud jednou chceš vládnout.“

Zatímco se Edvin dobýval z mrňavé vlhké cely, v Black Mesa East zvonil telefon.
„Učinil jsem senzační objev!“ zdravil doktor Kleiner rozespalého kolegu a koukal na něj z obrazovky dálkového hovoru, jako by právě rozštěpil atom tužkou dvojkou.
„He?“ opáčil Eli Vance, sedal si na židli a byl připraven se nechat ohromit.
„Moje simulace vyhodnotila, že okupace Země skončí nanejvýše za osm dní!“
„Nemožné!“
Následné zkoumání zdrojového kódu odhalilo, že doktor při vší své genialitě neinicializoval proměnnou PocetHrdinuDorucenychNevysvetlitelnouSilou a skočila mu tam vzpurná dvojka z předchozího výpočtu.
Oba vědci se tomu ještě zhruba sedm dní smáli.

Naposledy jsem byl v téhle pracovně, když tu vládla M. Ta zabíjela pohledem. Mallory zas vypadá, že dokáže zlomit vaz stokrát jinak. Báječné.
„Aljaška není právě Havaj,“ řekne.
Odkašlu si. „Stala se chyba, pane. V souboru destinací. Zeměpisná šířka byla omylem zadána jako proměnná, a najednou - „
„A najednou seděl 007 ve špatném letadle.“
„Ano, pane. S mezipřistáním na letišti krále Šalamouna. To je... za polárním kruhem.“
Malloryho obočí udělá salto. „Musela mu být zatracená zima, když vystoupil.“
„V letním obleku? Příšerná. Další let byl až za hodinu."
Vyměníme si pohledy.
"Politováníhodný omyl."
"Už se to nebude opakovat."
"Snad."
"Možná."
"Uvidíme."