Solomon King

"Hele," zeptal se Petr na pracovní poradě. "Proč vlastně letos nejsme vůbec v DMD?"
"Zeptej se jeho," mávl Solomon na druhou stranu, kde seděl Lev Jehuda, bývalý pražský rabín a písmák.
"Odstřihli jsme se od toho," pokrčil rameny Jehuda. "Emancipovali se. A mám málo inspiračního lektvaru."
"Kecáš," řekl Aurel. "Piješ ho litry. Ale místo pořádnýho psaní čmáráš graffiti na mostě a zpíváš si k tomu Prince."
"Pokoj jeho duši," zamumlali všichni.
"Těch restů máš víc," řekl King. "Žádné lektvary. Aurel vymyslí něco, po čem ti prsty přirostou ke klávesnici. A příští rok..."
"Nééé!" zaúpěl Jehuda.
"Jdu na to," ohlásil Aurel.

Solomon King se na popravu podívat nešel, a když začalo zemětřesení, byl plně zaměstnán vyprošťováním zelináře a jeho ženy zpod trosek jejich pobořeného stánku, než aby vůbec zaznamenal přítomnost tichých postav, kráčejících městem ve vlajících rubáších, nevnímajících ustrašené pohledy kolemjdoucích, přicházejících ze všech směrů skrze klikaté uličky plné nejrůznějšího harampádí k jedinému průsečíku svých cest, k bráně chrámového nádvoří, vcházejících skrze ni do nádvoří a přes něj do budovy chrámu, kde procházejí roztrženou oponou, rukama se zběžně dotýkají schrány úmluvy a vystupují po křídlech cherubů vzhůru, prastaří svatí, první, kdo byli vzkříšeni, ti, kteří položí první kameny nového, nebeského Jeruzaléma.

Solomon King učedníky našel. Lidi z jejich okruhu nic neřekli, což ostatně předpokládal. Ale podařilo se mu zahlédnout toho muže, co nosil džbán s vodou. Opatrně se na něj pověsil.
Poznali ho, takže ho pustili dál. Byli akorát trošku naštvaní, že se ve čtvrtek večer, když začalo jít do tuhýho, zdejchnul.
Deset už měl za sebou, zbýval Petr.
"No, v ten pátek jsem to ani tak nevnímal. Byl jsem po probdělý noci dost utahanej a večer... jsem se ožral. Úplně mi docvaklo až potom v sobotu ráno."
"A pak jsi šel ukrást to tělo?"
"Ne. Šel jsem se znovu ožrat."

Kingovi jeho hlavní Zaměstnavatel nezakazoval vedlejšáky. Vzhledem k tomu, že ho neplatil, to ani bez nich nešlo.
King už dělal hodně věcí. Byl tělesný strážce, špeh, doručovatel tajných depeší. Jediné, co zásadně nebral, byly vraždy a honba uprchlých otroků.
S hledáním zloděje mrtvoly by tedy neměl mít problém. Ale když mu Kaifáš sdělil, že jde to mrtvola člověka, kterému pár dní předtím dělal ochranku při cestě do Jeruzaléma, naskočila mu husí kůže. Měl by se rozmyslet, než se po téhle stopě vydá.
Kaifáš specifikoval částku. King to vzal.
Ale budu si přitom dávat pozor, jestli někdo nestopuje mě, pomyslel si.

"Tak co teď?" zeptal se Aurel, když odcházeli od Kaifáše.
Solomon King pokrčil rameny. "Ty se vrátíš domů a já... budu stárnout. Předpokládám, že ta úmluva "věčně mlád" už neplatí, když mám padáka."
"Jsi svobodnej."
"Hodně podobný. No, pár let snad ještě zvládnu ochranku a špionáž a pak... mám našetřeno."
"Ty učedníky jsi vypátral fakt rychle."
"A?"
"Mohl by ses tím živit a mě vzít do party."
Detektiv zamrkal. "Copak se nevracíš?"
Aurel zavrtěl hlavou. "Víš, v tý jeskyni... Dostal jsem instrukce: King může jít kamkoli, ale pryč odsud. Já to měl sichrovat. Takže počítám, že teď mám taky padáka."

"Já nic neviděl," zavrtěl hlavou první strážný. "Byl tam moc velkej kravál"
"Mně to světlo taky úplně ohlušilo," pletl se jazyk jeho kumpánovi. "Totiž... Bum a prásk a jsem na zemi. A zbytek mi vybrabčili z hlavy."
Ožralí byli, ale naštěstí ne do němoty. Mezi opileckým bláboly se dala posbírat zrnka informací. Stráže měly za úkol svést ho ze stopy, ale přílišná snaha a opojný mok je zradily.
"No, pánové," shrnul detektiv. "Na to, že jste nic neviděli a neslyšeli, jste toho
nažvanili docela dost. Takže jednu věc vím jistě: někdo ze mně dělá parádního blbce. A začínám tušit, kdo."

Anděl ho vedl zpátky do zahrady k prázdnému hrobu.
"Znovu si zvolit osud," usmál se na detektiva. " Šéf musí mít fakt dobrou náladu. Ty nejseš rád?"
King mlčel. Vstoupil dovnitř a čekal, až anděl znovu zavalí vchod.
Středobod cest otevřených kamkoli. Stříbrné nitky k tisícům možností. Šeól, minulost, rozpadající se nicota vzpomínek. Nebeský Jeruzalém, budoucnost snění, která ještě nezačala. Zeměplochy, středozemě, siločáry, vesmírné dráhy.
Detektiv se ušklíbl. Stříbrné nitky zmizely, zmizela i tma a vchodový kámen.
Venku čekal známý anděl. "Daleko ses nedostal," poznamenal.
"Mám rozdělanou práci."
"Já taky. Jdem za tím zmetkem Kaifášem?"
"Jo. Jakže se vlastně jmenuješ?"
"Aurel."

"Kam to jdeme?" zeptal se detektiv. "To není veleknězův palác."
"Pssst."
Mužíček ho vedl podél zdi chrámového komplexu. Malými dvířky prošli na nádvoří a k hlavní budově. Dveře do svatyně se otevřely samy. Ticho se dalo krájet.
"Tam přece..."
"Pssst."
Opona před velesvatyní byla stále roztržená. Sedmiramenný svícen osvěcoval stůl s předkladnými chleby. Před ním stál vysoký chlapík.
"Zdravím, králi."
Solomon King se uklonil. "Zdravím tebe, Králi králů."
"Přejděme k věci. Tisíc skutků."
"Tisíc skutků za to, že se... ta věc... nedostane do Knihy."
"Správně. My jsme slib splnili. A ty máš hotovo dneska."
"Pošleš mě na věčnost?"
"Pssst. Uvidíš."

"Ty jsi ale pěkná mlátička, Solomone."
Do tmavého koutku, kam se Solomon King uchýlil s omráčeným Kaifášovým špehem, nahlížel malý mužíček. Další komplikace.
Detektiv pokrčil rameny. "Sledoval mě k učedníkům. Kdybych ho nepraštil, už jsou pod zámkem."
"Dobrý skutek," kývnul mužíček. "Teď pomůžu já tobě. Ustup."
Energetický výboj. Špeh přestal sténat a začal pravidelně oddechovat.
Nelidská entita, uvědomil si detektiv. Že by ten anděl...?
"Kaifáš o mně věděl od stráží, ale zakázal jim mluvit. Chtěl se přes tebe dostat k Jedenácti."
"Hajzl."
"Taky mě naštval. Jdeme si to s ním vyříkat. Cestou ti všechno vysvětlím."
"A špeh?"
"Má vymazanou paměť."

Jako každý anděl měl i Aurel dobré nadání na jazyky a čeština mu nepůsobila problémy. Ale poslech poslaneckých projevů na balkóně českého parlamentu byl nad jeho síly.
"Sale?" šťouchl do svého šéfa, sedícího vedle. "Ty jim rozumíš?"
"Ano... vlastně ne. Slovům rozumím, ovšem zdejší místnosti jsou konstruovány tak, aby lidé nedokázali pochopit obsah. Jen nelidské entity to dovedou."
"Tak proč já..."
"Máš moc hmotné tělo. A vstávej, Petr se vrací."
Třetí muž se k nim připojil na chodbě. "Opíjel se močí na záchodcích," hlásil. "Na parlamentního démona byl ale celkem hovorný. A to, co říkal, dávalo smysl."
"Skvělé," kvitoval King.