DMD č. 6. pro 6. 4. 2015. Téma: Mlátička

Bylo to sotva pár týdnů, co pro Trávozela Poddajníka, kterému v sousedství nikdo neřekl jinak než Mlátička, vystrojili obyvatelé rodné vesnice sice malou, ale zato velmi upřímnou, oslavu na rozloučenou.
Teď se plížil za trestuhodně neopatrným staříkem a snil o své budoucnosti ve velkém městě.
Proto ho dokonale zaskočilo, když se stařík náhle otočil a vykřikl: "Vaši licenci, pane!"
"...?" bylo jediné, co ze sebe Mlátička dokázal dostat, protože mu na rameno dopadla ruka o které se dalo říct, že měla solidní pevnost.
"Jakou ?@&! licenci?" vykřikl nakonec vzdorně, aby zakryl narůstající strach.
"To jsem tušil," usmál se stařec, "vítejte v Ankh-Morporku!"

„Já už nevím, co s ním,“ zuřil principál. „Na jevišti stojí jako dřevo. Kam ho zasadíš, tam ho najdeš. Místo zpěvu krákorá jak vrána, a recituje tak, že Mácha rotuje v hrobě. A angažovat ho musíme, jinak budu mít doma peklo. To víte – bratranec sestřenice tchyně mojí... a tak dál.“
„Těžká věc,“ souhlasil chmurně tragéd. „Rodinná válka je horší Války růží.“
„Co v kulisách?“
Kulisák zavrtěl hlavou. „Dej mu do ruky kladivo, prorazí strop.“
„Ale vždyť říkal, že v divadle už pracoval,“ držel se za hlavu principál.
„To ano,“ souhlasil kulisák. „Říkal, že v Alhambře. Jako vyhazovač z divadelního baru…“

Dveře kabinetu zůstaly pootevřené. Naštěstí. A zatímco Grace čekala, až se bouřka přežene, profesor Holloway řval. Vlastně mu to neměla za zlé, příčetnost zdejších pedagogů nemívala dlouhého trvání, ale byla ráda, že tam ta mezera je. Pomyslná škvíra poslední záchrany.
„Botanika!“ sípal Holloway a šermoval čtečkou. „Chce studovat BOTANIKU! Pozemská flóra je dávno mrtvá. MY jsme mrtví! Musela by sis najít jinou planetu, abys mohla studovat kytky, ty nafoukaná hloupá holko!“
Napřáhl ruku.
O dvě vteřiny později byl v kabinetu sám a na podlaze čmoudila patrona se slzným plynem.
„Jsi normální?“ zasténala v běhu Grace.
Armádní spratek se potichoučku zachechtal.

Jmenuje se Artur. Stojí na malém plácku za velitelstvím Ankh-morporkské městské hlídky a je to cvičný panák.
Policisté všech tvarů a velikostí na něm denně procvičují a zdokonalují zákeřné chvaty a techniky. Nejeden strážník vyvázl díky Arturovi z ostré pouliční potyčky jen s pár škrábanci a především s uspokojivým pocitem, že jeho loket či koleno přistály na těch správných místech. Nikdo mu nikdy nepoděkoval, místo uznalého poplácání po zádech obdržel novou sérii úderů.
Ale když slyšel, jak tenhle strážník složil tamtoho mizeru pěkným kopancem do kolene následovaným loktem, obratně vedeným proti protivníkově bradě, naplnil jej vždy pocit dobře odvedené práce.

Zaparkovali v oběžné dráze nejbližší planety a nechali loď unášet gravitačním proudem. Důvodem byl jarní úklid, který byl rozhodnut během hlasování, když už se odpadky začaly měnit v bažinu. V tomto ohledu to bylo první jaro, které za mnohaletého cestování loď zažila.
„A co s těmi odpadky?“ Gamora se obrátila na Petera.
„Vyhodíme je do vesmíru.“
Rocket se zamračil: „Harampádí je tam dost, ale působí jen problémy.“
„Co na to Mlátička?“
„Nechápu, čím připomínám stroj na třídění obilí od stonku.“
Mýval se poškrabal na hlavě: „Má pravdu. Roztřiďte je. Něco z nich vyrobím. Dík, Mlátičko.“
Drax pouze zopakoval svou větu.

„Všude se to hemží upířími útoky, ale ve vaší oblasti neproběhl za poslední dva roky ani jeden. Jak to?“ ptal se zamyšleně profesor.
„Je to jednoduché,“ odpověděl starosta, „dovolte mi názornou ukázku.“
Přešel k oknu a ukázal na krásku, která se procházela noční zahradou. „Návnada. Kořist tu bude za chvíli.“
Zanedlouho se ze stínů vynořil upír a vrhl se na dívku. Ta však uskočila a strčila ho do jámy plné bahna.
„To je první fáze - znehybnění. Teď přijde to důležité,“ vysvětloval starosta.
Kolem upíra na dívčino písknutí seběhl dav a začal do něj bušit cepy.
„Ještě po to nemáme název.“

FIY Hospital is a special kind of hospital, the kind that houses "unique" patients, to the point that if you imagine a disease, it probably exists there.
One day, FIY receives a new patient, who stirred up quite the commotion. He appears perfectly ordinary; however, on a whim, he can terrify the boldest hearts, his screams shake your very soul, and his strength eerily doubles.
Because of him, what has been hell in FIY became despaired inferno; unfortunately, none has survived his phases. Some say he was chosen to end their misery, but some say he has anger management issues.

„Říkali mu Saša Mlátička
už odmalička.
Když se někam vydal
a někdo na něj hnůj kydal,
v pěstním souboji si s nikým nezadal,
každou bitku jasně vyhrával.
Tenhle Saša Mlátička,
znala ho už moje matička.
Když někdo vodku vzal mu,
nebo kousek rumu,
mohl se vzteky vzteknout,
čórka před ním jenom kleknout.“
„Pěkné, že myslel jsi na strýčka.
Má-li však z toho být jednička,
vrhni se raděj na prózu,
než způsobíš mi neurózu.
A za to, že opájíš nás hnusem,
do postele mazej klusem.“
Když malý Arnošt usnul, Ivan vzal slohovku do rukou.
„Ne. Tohle střízlivej nedám.“
Otevřel láhev vína.

Vždycky to byl Alex.
"Kam si myslíš, že jako jdeš?" křičel na něj Petr, když se Alex spěšně přezul a spěchal ze školy domů.
Nikdy jim nic neudělal.
"Myslíš, že tě papínek zachrání?" Tentokrát už ho chytil za bundu, aby ho zastavil.
Nebyl tlustý, pihatý, ani neměl rovnátka.
"Bojíš se? Hlavně si nenačurej do trenek!" Pěst dopadla rychle. Alex ani neviděl odkud přiletěla.
Vždycky to byl Alex.
Teď už nelétaly jen pěsti. Alex už bolestí nemohl dýchat.
Nikdy vlastně nepochopil, proč si vybrali právě jeho. Přirozený výběr? Jediný den, kdy jim připadal zranitelný? Asi to jen prostě někdo odnést musel.

Jsem chlap, jak se sluší, patří, žádná třasotinka,
ale do kapsy mě v klidu strčí moje Kopretinka.
Má Mary je něžné děvče, křehký plátek růže,
když s kluky musíme stěhovat traverzy, ráda vypomůže.
Jak v hospodě dojde pití a nad zábavou se stmívá,
donese zavčasu Mary v kabelce velký soudek piva.
Dnes Kopretinka štěstím září, zábava bude skvělá,
když hozeného přes rameno mě nese do kostela.
Radostně si chytnu tuhle skvělou boží přihrávku,
porouchá-li se mi hever, Mary přizvedne mi dodávku.
Budu jen její, ona jen má, dvě srdce plná citu,
až v náručí přenese mě přes práh našeho bytu.