DMD č. 6. pro 6. 4. 2015. Téma: Mlátička

Mlátička jede celou noc.
Oči už sotva držím otevřené.
Z ječmenného prachu svědí kůže po celém těle.
Rozvazuju povřísla, ruce se mi klepou únavou.
Slávek krmí mašinu.
Naše dlaně se občas potkají. Když se to stane, Slávek se na mě usměje.
Mlátička lomozí a natřásá se s námi, motor rachotí.
Žárovka nade vraty do plevníku poblikává, asi nemá dost proudu.
Jen aby nebyl výpadek!
Slávek má krásné ruce. Silné, jisté ruce s dlouhými prsty.
Zvířený prach škrabe v krku.
Jazykem navlhčím rozpraskané rty. Jsou slané.
Slávek rychle uhne očima.
Jak asi chutnají ty jeho?
Najednou mi je horko.
Začíná svítat.

Zírám na tu kombinaci slov v písemce a nadzvedávám pravé obočí.
Was it good party. Well am self amused. Cake me fact tasted. Glad you will see on concert next week.
A pak mi to dojde.
Byla to dobrá párty. Dobře jsem se bavil. Dort mi fakt chutnal. Rád tě uvidím na koncertě příští týden.
"Kryštofe, tohle jste tvořil půl hodiny? Že Vy jste většinu těch slov opisoval ze slovníku?"
"No... jo, no."
"Kdybyste na to vzal Google Translate, tak by tomu rodilý mluvčí rozuměl spíš než tomuhle."
Už teď je jasné, že v srpnu budeme oddělovat zrno od plev.

Jeho pěst s uspokojivým křupnutím narazila na bílou helmou. Imperiální kýble byly konstruované k tomu, aby odolaly nejtvrdším nárazům, jenže konstruktéři nepočítali s rozzuřeným Lasatem. Zeb se usmál. Na blízko imperiálové neměli šanci. Nepamatoval si kolikrát si v boji zlámal kosti v rukou. Pěsti mu díky tomu ztvrdly tak, že zvládl jednou ranou prorazit i zeď. Lothalští imperiálové se ho báli pomalu víc než Sabininých výbušnin nebo Kananova blasteru. Byl to zatraceně dobrý pocit. Zničili mu planetu a teď si pouštěli do kalhot pokaždé, když se dostal tak blízko, aby si mohl bouchnout.
Zeb žil pro tyhle malé radosti života.

Narodila jsem se dávno. Stála jsem v řadě mezi svými sourozenci, když přišel takový bodrý červenolící člověk, zálibně na mě koukal a zanedlouho jsem už jela na jeho statek, kde mě všichni nadšeně vítali.
Bydlela jsem v útulné stodole, pomáhala po sklizni, a když práce skončila, sedlák mě pohladil, promazal ložiska, i můj krásný červenožlutý lak opravil, bylo-li třeba.
Pak přišli divní lidé, sedláka vyhnali, já zůstala. Pracovala jsem dál, ale nikdo mě nepohladil, nestaral se, nepromazaná ložiska bolela. Přesto jsem pořád pracovala. Jednou mě ani nevrátili do stodoly.
Stojím smutně na poli a reznu. Kde jsi, hospodáři? Pomoz! Umírám.

„Měli bychom se schovat,“ pravil Kostra a nervózně se ohlédl.
„Vždyť je to jenom mládě,“ odvětil Kirk a pozoroval malého škytajícího Gorna.
Spock přikývl. „Kapitáne, výjimečně souhlasím s doktorem, měli bychom se od mláděte vzdálit, jestli nás najde jeho matka–“
Za zády se jim ozvalo zavrčení.
„Myslím, že už nás našla,“ ucedil McCoy.
„Pánové, jen klid. Situaci mám pod kontrolou.“
Spock pozvedl obočí.
„Kostro, ty ji zabav, já zavolám Enterprise,“ rozkázal Kirk. Kostra automaticky přikývl, ale jakmile čelil své protivnici, došlo mu, co se po něm chce.
„Jak to myslíš?!“ zavyl zoufale.
„Jime, já jsem doktor, ne chodící mlátička Gornů!“

Kamëlë stála a hlavou jí vířily jen zcuchané smotky myšlenek. Svaly se jí chvěly vyčerpáním, hlava jí třeštila. Ten její nevítaný, nechtěný soucit. Co jí bylo do Jeralda Craiga?!
Během několika vteřin poté, co velekněžka vytáhla zbraň, se Kamëlë stala psancem na Zemi, na Össe, dost možná i na Fomalhiwě.
Maëwënë je mrtvá. Zabila velekněžku.
Nenajde v celém R-A prostoru místo, kde by se něco takového nepočítalo jako zločin nedozírné váhy.
Hluk za dveřmi ustal. Lucasovy myšlenky uslyšela tak jasně, jako kdyby stál za ní.
„Naopak, Kamilo,“ řekl. „Teď už se nemusíš bát NIKOHO. Odteď se budou všichni bát tebe.“

Když se Jarda opije, bývá veselo. Nejinak tomu bylo i o Velikonocích. Po pěti vyšupáních měl v sobě osm panáků a rozhodl se udělat si volno i v úterý. Jenže když musí na pole? Napracuje si den v pondělí odpoledne a celý úterek bude odpočívat!
Jarda vlezl do stodoly a uviděl nepoužívanou mlátičku, tak do ní nasedl.
Ráno přišli kamarádi za Jarinem, jenže v posteli nebyl. Podívali se tedy do stodoly. Ležel v ní, brečíc. Ruce a nohy měl rozbité, hřeby mu v nich udělaly díry. Na nic si nevzpomínal.
Inu, kdo pracuje na Vzkříšení, může se dočkat nečekaných návštěv.

„Jste nevycválaná banda,“ rozčílil se učitel Pěnička. „Václavík se při řezání proutků topil a skončil se zápalem plic v nemocnici. To není k smíchu, Šafářová! Jelínek vyloupil kurník a vymlouval se na to, že musí malovat kraslice. Ale to není nic proti tomu, co vyvedli Kopyto a Mňouk. Veleřehtačka, kterou vyrobili ze staré mlátičky, se naprosto vymkla jejich kontrole. Po spuštění vyplašila celé stádo krav. Jen náhodě vděčíme za to, že nedošlo ke ztrátám na životech. Zato hmotné škody byly veliké."
„Vrtá mi hlavou,“ pošeptal Kopyto kamarádovi, „ta razance veleřehtačky. Že by to bylo těmi rachejtlemi, co jsem tam dal?“

„Nalej mi pořádnej mořskej lomcovák,“ zavrčel rejnok na obsluhu.
„Copak se ti stalo, Dane?“ zeptal se ho barman a svým humřím klepetem před něj přisunul skleničku.
„Na to, jakou měl tenhle zápas reklamu, to byla slabota. Prej boxerská supershow! Žralok Roderick, zvanej Bijec, versus chobotnice Karolína, alias Mlátička.“
„A proč jsi tak naštvanej, Dane?“ zajímal se barman.
„Proč asi, představ si, jak se mlátí žraločí ocas s osmi chapadlama, navíc na každým boxerská rukavice. Vždycky, když Rod máchnul ocasem, Karolína vystřelila nad něj a začala ho mydlit. Takže knockout už v druhém kole. A já si samozřejmě vsadil na žraloka!“

Crabbe a Goyle seděli rozvalení ve ztemnělé zmijozelské místnosti. Všichni ostatní už spali, v krbu dohoříval nazelenalý oheň.
„Hele,“ Goyle přemýšlel nahlas a probudil klimbajícího Crabba, „nejsou vrby určený k tomu, aby lidem naslouchaly, aby se dozvěděly všecka jejich tajemství? Tý naší Vrbě ale nikdo nic neřekne, protože zabije všechno, co se k ní jen přiblíží.“ Goyle se hýkavě rozchechtal. „No jen si vzpomeň na Weasleyho a jeho hůlku!“
Crabbe vyprskl smíchy. Pak se zamračil, promnul si oko a podrbal se v nose. Zvážněl. „Napadlo tě někdy, že Zmijozelův dědic je Draco, ale ze stejnýho důvodu to nikdy nepřizná nám?“