Na co ještě zapomněli
Když se řekne mlátička, vybaví se mi jeden jediný člověk. A jeden můj starý ultimátní prequel, který se odehrává zhruba čtyřicet let před dějem filmu. Avatar je pitomost, o tom žádná. Ale vedlejší postavy člověk klíďo píďo může mít rád.
Dveře kabinetu zůstaly pootevřené. Naštěstí. A zatímco Grace čekala, až se bouřka přežene, profesor Holloway řval. Vlastně mu to neměla za zlé, příčetnost zdejších pedagogů nemívala dlouhého trvání, ale byla ráda, že tam ta mezera je. Pomyslná škvíra poslední záchrany.
„Botanika!“ sípal Holloway a šermoval čtečkou. „Chce studovat BOTANIKU! Pozemská flóra je dávno mrtvá. MY jsme mrtví! Musela by sis najít jinou planetu, abys mohla studovat kytky, ty nafoukaná hloupá holko!“
Napřáhl ruku.
O dvě vteřiny později byl v kabinetu sám a na podlaze čmoudila patrona se slzným plynem.
„Jsi normální?“ zasténala v běhu Grace.
Armádní spratek se potichoučku zachechtal.
- Číst dál
- 4 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit