DMD č. 10. pro 10. 4. 2015. Téma: Slaměný vdovec

Na ostrově vládl podivně stojatý klid, jako by se tu s jeho odjezdem zastavil život...
Dva měsíce se jen opíjet a čekat, až na obzoru zařve tygr.
"Ještě nejedou?"
Znervózňovalo ho, že se tak dlouho nevrací. "No, tak se budeme věnovat trochu čaji. Ačkoli pro Portugalce jako já..."
"Loď na obzoru!"
Vrací se domů...!
Bral příčle po třech, aby byl v přístavu první a uvázal kotevní lano.
"Mompracem byl bez tebe jako bez života," zahlaholil, protože jednak nechtěl kazit přivítání nějakými kdesáky a jednak se přitom mohl šikovně stáhnout do stínu svého klobouku, aby mu nebylo vidět do opocených očí.

Doma se vyznačoval enormní neschopností. Dokázal připálit i párky a když si měl udělat kafe, předcházelo tomu půlhodinové hledání hrnku a scéna jako z telenovely. Když měl zatlouct hřebík, praštil se raději kladivem do hlavy, aby demonstroval bláhovost takového přání. Otočil se za každou sukní, dlouhou i krátkou, nadrozměrnou i úplně maličkatou. Když jeho žena odjela do lázní, najednou se z bytu linula vůně kohouta na víně a zvuky kutění. Na ženský se celý týden ani nepodíval, když už to nikoho nerozčilovalo. Jako manžel za moc nestál, ale slaměný vdovec byl prvotřídní. Jen škoda, že to jeho žena nikdy nezjistí.

„Jsem tu správně v reklamačním oddělení Venkovských novin?“ ozvalo se od dveří.
Dneska se tu netrhnou, pomyslela si žena za přepážkou. „Ano, jste tu dobře. Co byste rád?“
„Víte, já si zadal minulý týden seznamovací inzerát s tímto textem: Jaroslav Slaměný, vdovec, 55 let, hledá ženu přiměřeného věku. A co vyšlo v novinách? Podívejte. Jaroslav, slaměný vdovec atd.“
„V tiskárně to spletli, to se stane. Vy si za to můžete sám, člověče. Podat si takový inzerát s takovým příjmením. To se nemůžete jmenovat nějak normálně? Víte vy co, napište tady správné znění a vyjde to pozítří. A teď na shledanou.“

Občas se ti zasteskne. A komu ne?
Jak se asi daří ženě a dětem? Kolik z vás je zanechalo doma?
Někdy na to všechno dojde řeč.
„Nejmladší už asi umí chodit…“
„Teila nechtěla, abych šel, ale já musel.“
„Přece jenom zima je tuhá.“
„Kluk už je velkej, postará se o ně.“
„Přemýšlím, čím je překvapit, až se vrátím…“
„Moje žena předtím odcestovala, na půl roku. Přece nebudu celou dobu sedět doma sám, když jsou muži potřeba.“
Zarazíš se. Díváš se na něj, on na tebe, díváte se na sebe a mlčíte.
Tvoje žena ví, že se nemusíš vrátit.
Ta jeho…

„Tak Vaše Výsost je teď slaměný vdovec,“ ozvalo se zpoza stolu.
„Je. A na tu Výsost zapomeň, ty jsi Bušek, já Karel. Sedíme spolu U Kocoura...“
„A chlastáme,“ doplnil ho Bušek.
„Nechlastáme, řešíme státnické záležitosti. Teď mi napadlo, že založím mezi Prahou a Berounem vinice. Státní pokladna ušetří za dovoz vína z Burgundska.“
„Kde je vlastně královna?“ zeptal se Bušek.
„Blanka a mrně jsou v Brně, aspoň doufám. Snad tam ještě pár dní vydrží.“
Do šenku vrazil zbrojnoš v královském plášti: „Vaše Milosti, královna právě dorazila do Prahy.“
„A do pr... Do Prahy, holka moje zlatá. Bušku, zaplatíme, povinnosti volají.“

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si ovce nešiel podojiť, predseda sa na mlieko, bryndzu, oštiepky i žinčicu vypytoval.
- Nech si sám nadojí, keď chce. Veď aha, práve prichádza. Dobrýho zdravia, predseda. Prišli ste si mlieka nadojiť.
- Prišiel, neprišiel. Neprišiel kua. Oslavovať som prišiel.
- Hej? A čo?
- Žena mi odišla.
- Nehovorte. Akože navždy?
- Ale nie, o dva mesiace sa vráti. Cestuje okolo sveta. Práve by mala byť v Indii.
- A to sa o ňu nebojíte?
- Čo si krepý? O ostatných sa bojím, ktorých na ceste stretne.

Pondělí
„Dobré ráno, Tannere!“ pozdravím. Tanner na mě zavrčí a dál se točí na židli.
„Náročný víkend?“
Znovu zavrčí.
Zavětřím. Jsou to ponožky nebo pivo?
Úterý
„Dobré ráno, Tannere!“
Nemá náhodou stejnou košili jako včera? A navíc strniště. Nenápadně mu podstrčím žvýkačku.
Středa
„Dobré – „ Zase ta košile!
Na Tannerově stole se kupí krabice od pizzy. Jejich zápach alespoň přebije ponožky (nebo pivo).
Čtvrtek
Tanner ráno usne a probudí se až k obědu. „Noční Counter strike maraton,“ pokrčí rameny. Na odchodu poplácá po hlavě kopírku. „Hodná!“
Ach jo. Doufám, že se paní Tannerová vrátí dřív, než její nepřítomnost ohrozí národní bezpečnost.

Slaměný vdovec je stav, po kterém každý ženáč přímo prahne.
Náš tatínek byl mezi muži spíše bílou vránou. Když maminka odjela do lázní, byla to pro něj noční můra. Nebudu vám nic nalhávat, pro nás děti také.
Tatínek byl snaživý, tak nás bylo doma rovnou pět.
Všichni jsme najednou neměli punčocháče či čepici. Úkoly, které jsme pod maminčinou taktovkou zvládali levou zadní, nám najednou nešly anebo „se zapomněly“.
Co vaření? Tatínek uměl specialitu - svahilskou polévku (tři různé druhy pytlíkové smíchané dohromady) a knedlík, vejce, cibule – na rendlíku orestované. Každý den.
A my toužili po mamince a její božské rajské omáčce.

Když vyšel z archivu, bylo právě poledne. V kronice už nic zajímavého nenašel, ale jeho pedantská duše si potřebovala být jistá. Napadlo ho, že ta žena musí být pohřbená tady a na náhrobcích jsou někdy přeci portréty..Babička ho rozhodně má! Mělo to háček.
Jmenoval se hrobník Pete. Říkalo se mu permanentní slaměnný vdovec, protože rád mluvil o své ženě, ale nikdo ji nikdy neviděl. Shodou okolností byl taky současný kronikář.
Zeptal by se! Jediný problém byl, jestli nezjistil, kdo mu v léte kradl jabka. Nebyl zrovna v náladě si zaběhat.
Sice...hrobník..taky by mohl něco vědet o duších...

Nemám důvod k nervozitě. Co mám jsou letenky, terranská měna a disky s tou praštěnou filmovou sérií. Jednapadesátka, Intergalaktické letiště v Nevadě, je prý zároveň nejbezpečnějším místem na Zemi. Podle dohody mně tam vyzvedne George, otcův kamarád z Modesta. George je režisér. To on může za ty filmy. Jako vypravěč možná BYL trochu indiskrétní, ale příhodně vynechal to, co se odehrálo PO bitvě o Endor. Což bylo jeho jediné štěstí.
Strávíme spolu trochu času, vyměníme staré historky za nové a já...
Já se přitom pokusím nezešílet z představy, jak Han prohrává náš dům v kartách, zatímco naše děti ho podpalují.