Extraterrestrial Highway

Intergalaktické hovory nejsou právě levné, takže bylo lepší to neprotahovat. Počkal jsem do dvou do rána a pak prostě zariskoval.
Ben to naštěstí zvedl okamžitě. A přesně věděl, s kým mluví.
„Strejda George!“ zaradoval se. „Máma říkala, že vyprávíte dál. Takže Epizoda 7 nakonec bude?“
V žaludku mi dloublo provinilostí.
„Vadilo by, kdyby scénáristi využili tu tvou, řekněme…“
„Fázi, kdy jsem se choval jako pošahaná drama queen?“
„Mno.“
Zasmál se. „Myslel jsem, že potřebujete zápornou postavu, ne komickou. Normálně totiž spadám do kategorie Trapní příbuzní.“
„Půjde z tebe strach.“
„To doufám! A chci akční figurku.“
„Samozřejmě.“
Kylo Ren bude fascinující.

Ještě pořád ho měla v pracovně – ten spis v černých deskách. Byl velký jako průměrná encyklopedie a vedle běžných chorobopisů vypadal působivě. Nebylo to materiálem, který se výzkumáku ani po letech nepodařilo identifikovat. Ani logem první Death Star, které na polici světélkovalo a vytvářelo klamný dojem úlovku z Lucasova merchandisingového impéria.
Ta zatracená věc byla opravdová. Stejně jako všechno utrpení v ní.
„Netruchli,“ řekl Velký šéf, když doktorku načapal, jak při pohledu na tu hrůzu neprofesionálně brečí. „Vidělas Návrat Jediho, takže víš, nakolik je tenhle chorobopis aktuální.“
Vyprskla smíchy a nalila si panáka.
Luke nelhal. Jeho humor byl vážně příšernej.

Pak Lukova tvář zmizela a svět se ponořil do laskavé, bezbolestné tmy. Setrval v ní celých třicet vteřin.
Pak se ozvalo:
„Tadááá!“
„?“ udělal jsem.
(Moje zmasakrované tělo stále leželo na podlaze, ale i bez něj jsem pořád mohl pokrčit rameny.)
Ze tmy vyklouzla drobná postava. Rozcuchané vlasy. Ruka, svírající plánek Death Star. Vzhůru nohama. Mohl jsem jen hádat.
„Průvodkyně?“
„Nazdárek! Vyšlo to.“
„Pořád jsem mrtvý.“ upozornil jsem ji.
„Dočasně,“ připustila. „Ale sluší vám to.“
Řádové roucho. Ani jsem se nemusel dívat. Klišé dovedené k dokonalosti.
„Dobře. Nějaké rady do začátku?“
„Neohlížejte se.“
Vykročil jsem a nechal temnotu za zády.
Napořád.

Nemám důvod k nervozitě. Co mám jsou letenky, terranská měna a disky s tou praštěnou filmovou sérií. Jednapadesátka, Intergalaktické letiště v Nevadě, je prý zároveň nejbezpečnějším místem na Zemi. Podle dohody mně tam vyzvedne George, otcův kamarád z Modesta. George je režisér. To on může za ty filmy. Jako vypravěč možná BYL trochu indiskrétní, ale příhodně vynechal to, co se odehrálo PO bitvě o Endor. Což bylo jeho jediné štěstí.
Strávíme spolu trochu času, vyměníme staré historky za nové a já...
Já se přitom pokusím nezešílet z představy, jak Han prohrává náš dům v kartách, zatímco naše děti ho podpalují.