DMD č. 10. pro 10. 4. 2015. Téma: Slaměný vdovec

Tři kluci se sklánějí nad potrhaným americkým filmovým plakátem.
To je šťabajzna!
Mrkejte na ty nohy, kluci! To nejsou nohy, to jsou NOHY!
Ale je to škoda, že to u nás v bijáku nedávaj, co?
Ani dávat nebudou, volové, se nebojte.
A co znamená ten název, Rudi?
Seven year, to je sedum let. Ale itch, co by to mohlo... Kouknem do slovníku.
Tady to je. Itch: svrab.
No jo, vypadá to, jako by se holka škrabala.
A hele, jak se kření. Jak když jí poštípaly blechy.
Jó hoší, to maj nejspíš emerikáni ňákou zdravotní propagaci.
To nebude vo co stát.

Albert Viktorii sice miloval, ale když odjela na týdenní školení do Skotska, byl tomu rád. Konečně jako správný slaměný vdovec uspořádá pánský večírek s whiskou, doutníky a karbanem. I rozeslal pozvánky a již brzy se těšil z potvrzení účasti od Františka, Ivana, Jindřicha a svého oblíbeného švagra Saši.
Konečně přišel den D a vše bylo nachystáno.
"Neměli bysme vyjet k tomu Bertiemu," zeptal se notně vykalený Ivan.
"Asi měli," pokýval Fanouš.
"A kdo bude řídit?" škytnul Saša.
"Jěstě vodku s mrkví?" vyndal z ledničky další várku Jindřich.
"Králík!" vykřikli trojhlasně.
Albert to nechápal. Proč jen nikdo nepřijel navštívit jeho hrad?

"Máš peníze?"
"Něco ještě mám. Pojď, na panáka se tam ještě najde."
"Tak jste zpátky?" Dneska má službu za barem Vojtěch. "Vy jste ráno vypadali. Ani jsem vás už dneska nečekal."
"Jenom na skok, máme ještě důležitou práci. Zítra nás čeká schůzka s významným klientem."
Vojtěch jen zvedne obočí a mlčky přisune pánům dvě sklínky.
"A taky jsem slíbil mojí Zuzaně, že až se zítra vrátí ze služebky, bude doma pěkně uklizeno. Pozvala si na večeři tchýni!"
"Myslíš tý Zuzaně, co stojí ve dveřích?"
"Zuzanko, miláčku, ty sis přebookovala letenku?
"Ne, nepřebookovala. A volala máma. Je na cestě k nám!"

"Tak sa zdôver, na čo zazeráš?"
Trevelyanom trhlo, keď sa spoza neho ozval pobavený hlas, a pousmial sa na Varrica.
"Vitaj, ty nehoduješ?" kývol ku krčme. V žiare jej okien sa mihotali postavy v bujarej veselici.
"Nemyslím si, že tie masožravky boli také dravé, aby som sa pustil do pitky z Bullom. No čo ty? Cítiš sa sťa slamenný vdovec, čo?"
"Ale ja nie som... "
"Ale si. Ty si oddaný s našou vecou, a Cassandra a Cullen sú tvoje manžlky, a ostatní šarvanci. To, aby bolo jasné, hlavne Sera."
Trevelyan sa musel zasmiať.
A pomyslel si, akú pravdu má Varric.

„Zbláznil ses?“ napomenul Severus Draca, který se pokusil přebalit svého syna pomocí hůlky. „Nemůžeš používat magii na tak malé dítě.“
„Tak jak?“
„Rukama,“ předvedl Severus zběhle a poté vysvětlil: „Praxe. Megan je neklidné dítě. Hermiona se potřebovala občas vyspat. Ale mohu tě uklidnit. Časem se to naučíš.“
S pohledem na Draca, který s odporem držel v ruce znečištěnou plenu doporučil: „Teď už můžeš použít magii.“
Draco si s úlevou otřel čelo. Malý Scorpius konečně usnul. Bude si muset dávat mnohem větší pozor na to, když Hermiona zase začne vykládat něco o právech otců na dostatek času stráveného se svým dítětem.

"Lady Jokaste, král si žádá vaší přítomnost v hlavní městě," hlásil posel. Sjela ho znechuceným pohledem. Už týden dlela na svém sídle a neměla v úmyslu se brzy vrátit.
Ach ano, jak musel chudák Kastor sám trpět. Se všemi svými děvkami a vínem... Občas litovala, že si vybrala jeho a ne druhého prince. Damianos měl aspoň úroveň. Kastor byl hlupák s uraženou pýchou a přehnanými ambicemi. Jak lehké bylo mu šeptat do ouška a přesvědčit ho vzít si trůn...
Ale až se její dítě narodí, přichystá mu jed do vína - a místo slaměného vdovce bude na trůně sedět černá vdova.

„Spíš, Rozárko?!
„Nespím, Tobíšku, jak bych mohla!“
„Já bych si něco dal, Rozárko.“
„To já taky, ale máme tu jen ty hnusný granule, a domácí šel kdovíkam.“
„Je v hospodě. Maj tam sraz slaměný vovce.“
„Sssssožeto????“
„No tys neslyšela, jak mluvil do tý krabičky? Říkal, že jde, že je taky slaměný vovec a že má teda času habakuk, a pak se sbalil a vypadl. A nás tu nechal jen s třema miskama jídla! A za zavřenýma dveřma! A a a vůbec!“
„Hele ta domácí by neměla nikam jezdit. Jak vytáhne paty, jde to s domácností z kopce, fakt že jo.“

Máme bejt za co vděčný. Lahúda mluví, zatím málo, ale pan Akras říká, že to bude jenom lepší.
Všechno ostatní půjde k horšímu. Zejtra má Hasen soud. Jestli bude vévoda milosrdnej, čeká ho žalář nadosmrti, a jestli nebude... na to nechci ani pomyslet.
Radši myslím na domov. Na to, jak těžkej návrat nás čeká.
Žije u nás jeden, říká se mu slaměnej vdovec. Tu jeho poslali do vyhnanství, odnesla děcko k Hranici. Každej si ho váží, každej pomáhá.
Ale žena vraha? Plivnou po mně, nebo jenom odvrátí oči?
Na tom nesejde.
Ať se nám vyhejbají! Aspoň se Lahúda nic nedozví.

Dneska ráno zmizela ježibaba. Je fakt, že co přišla ta potravinová pomoc, vypadala nakrknutě, ale že ji to sebere až tak? Radši jsem pod Voldemortovým upřeným pohledem polknul poznámku, že jsme tu teď jak slaměný vdovci, a poslal Vlky za bonzačkou.
Sotva se zvedli, Krakonoš už zas vyrazil dveře z pantů a začoudil chaloupku jak Temelín. Babu držel za ucho, z čehož Santer chytil záchvat smíchu, a hřímal něco vo tom, že mu dole ve vesnici děsila horaly.
Když konečně dohřímal a vysmahnul, ježibaba se ušklíbla a řekla:
"No, ale mám je."
A ukázala nám hromadu novejch formiček na perník.

Pan Teodor měl ženu tuze svárlivou. Oženil se v mladistvém poblouznění, kvůli způsobu, jakým slunce barvilo její vlasy do ruda, leč život s ní byl peklem.
I napadlo pana Teodora, že ženu zabije. Ač mysli pohotové, doma nasazoval si masku nechápavého blba a manželku tím k zuřivosti přiváděl, až ji trefil šlak.
Je lehké stát se vrahem, pomyslil si pan Teodor zvesela. Po pohřbu pookřál, chodíval po kavárnách a hleděl na dámy. Jedna se mu zalíbila pro něžný úsměv a tichý hlas. Když kapesníček upustila, hned byl u ní.
„Zde, milostpaní.“
„Dosud slečna,“ špitla.
„Teodor Slaměný,“ uklonil se zdvořile. „Vdovec.“